Miluji tě drahý můj, já tobě dávno řekla - stůj! Tvé kroky nikdo nezastavil, dál odcházel jsi ode mne a já mohla přihlížet jen, jak stále vzdaluješ se mne.
Teď každý stojíme na jiném břehu, já tolik ráda bych se k tobě vrátila, ale už nemohu ...
Na pouti ti vystřelím růži z papíru, na kolotoč spolu půjdem, by zatočil se s tebou celý svět. Tolik chci ti dokázat, že miluji tě nadmíru, něco o tom vyprávět by mohl i ten papírový květ.
U dalšího stánku ti z perníku srdce vyberu, je slaďounké a tak...
Měla jsem tě doma ale ztratil jses mi. Měla jsem tě v srdci, ale tam se mi ztrácíš. Mohla bych si pro tebe při jít,ale utek bys mi. Jak tě mám získat zpátky když mi utíkáš no tak pověs jak???zlomil jsi mi srdce na dosah...
Mnoho kilometrů nás od sebe dělí. Ale můj rozom je stále bdělí. Láska má až do těch dálek sahá. Srdce mé velkou touhou strádá. Alespoň tvůj hlas já slýchat žádám. Své srdce já právě tobě dávám.
Štěstí jsme spolu prožili. I láskou co brala dech. Však jeden okamžik neviný. Zničil sen můj jediný. Stačilo to slůvko prosté a mé srdce bylo rázem pusté. Po naší lásce zbyl jen šrám a v mé mysli pouhý klam.