Lháři...

Tvoje slova bodají mě do uší,
myslíš si, že to mé srdce netuší,
ale já vím, kdy lžeš,
hlavně že se jak mílius směješ.

Tolik lží v jedné větě,
proč ty jsi vůbec v mém životě,
táhni pryč ty lháři, ty sketo jedna,
moje srdce na to už vážně nemá.

Když mluvíš slyším bla bla bla,
vše co vypouštíš z úst je hovadina,
už na mě nemluv, prostě jen zmiz, já tě tu nechci,
seber se a vem s sebou i ty tvé prolhané kecy.

Říkáš že tě to mrzí strašně moc,
ale vím, na koho myslíš každou noc,
přes den to vidím, musela bych být slepá, abych si nevšimla,
vzpomínám si, jak si řekl, že by ti bylo jedno, kdybych se zabila.

Asi jediná pravda, kterou jsi mi řekl za celou tu dobu,
prosím, vážně už zavři pusu,
už jdi, nechci se na tebe dívat, ty falešná sketo,
nejsem už zvědavá na tohle to.

Běž a nezastavuj se,
už tě nechci ve svém životě,
jdi říkat lži někomu jinému, někomu koho to zajímá,
s tebou má duše umírá.

Už ti to nebudu trpět víc,
necítím k tobě nic,
dřív to bylo jiné, dřív jsi nejspíš říkal pravdu,
ale nedivila bych se, kdybys právě teď vymýšlel další zradu.

Tak padej ty chcípáku ubohý,
nesaháš mi ani po kotníky u nohy,
jdi a nevracej se,
vypadni lháři, shoř i se svou lží v pekle.