Osvobození..

Zatím to jsou malé řezné rány,
asi na 30 procentech těla.
Vážně asi málo kdo pochopí,
proč to dělám.

Ležím a házím nůž do vzduchu,
doufám že se mi zabodne do břicha.
Je to buď a nebo.
Šla do p**i moje psychika...

Některá rána,
občas silně teče.
celé oblečení od krve,
dřív než se vůbec svleče.

Pomalu si přejíždím,
nožem po tváři.
Každá kapka,
se od země odráží!

Nemůžu nosit,
trika bez rukávů.
Triko si už nesvleču,
všude mám nějakou ránu.

Mám počkat až se rány zahojí,
nebo mám hned pokračovat?
S psychologem,
se to snažím konzultovat.

Můžeš uklidit všechno,
veškerý břitvy i nože.
Hned cokoliv skleněného,
šlehnu s tím o zem.

Přestal jsem být závislý na nikotinu,
začal jsem milovat nože a střepy.
Teď radši utratím prachy za břitvu,
než za cigarety!