Něha se tiše probudí, když ráno pohladím tvé tváře, když ticho mezi námi ví, že nemusí otevírat stránky snáře... Touha jak plamen v srdci plane, však nepálí, jen zahřeje... je jako píseň, co ti zpívá, že já - jsem tvá naděje... A láska? Ta nic...
Byl podvečer. Ona zamykala kancelář a spěchala na autobus. K busu měla ještě pořádný cesty kus. On stál opodál a zavolal: Počkej na mě... Otočila se... co se děje? Nic... jen jsem si uvědomil, že chodíme stejnou cestou... ty vždy přede mnou...
Láska je okamžik, láska je síla, v ní pestrostí rozkvete černá a bílá, je plná vlahosti pro kvítek žití, hřejivá jak slunko, když z jara svítí, voní jak medu mok, plyne jak láva, v lehkosti a vřele dary nám dává....
Snídali. Za oknem svěže voněl den a jasmín s růží voněl v čaji. Usmívala se a dívala se na něho... jak dlouho už se znají... nikdy nechtěla jiného. Než mi budeš otázky klást, musím ti prozradit, že vidím tvůj první šedivý vlas... Okamžitě ho c...