Klidně a líně kráčím letní krajinou Kapkami deště něžně objímána Zelený obzor se otvírá přede mnou Obraz živý splývá se mnou Trhám si kvítí u cesty Tolik něhy předávají Vozy v otáčkách rozjeté Lituji ve svém rozjímání Vdechuji vůni trávy deštěm o...
Když noc se sklání, den píše zlaté tóny, na časy zachvění čekají zvony, vlaštovka ve hnízdě děťátka počítá, datel svůj zobáček zaboří do ticha, žabička po tůňce nožky své prohání, do kraje, do očí vpíjí se svítání....
Na obloze zlatý květ v žhavé lístky objal svět, rozpálil mu barvičky, skryl se mezi peříčky a prstíkem ze své záře dotkl se tam lidské tváře, že jsi tady človíčku, dám Ti horkou hubičku.
Myšlenky se rozeběhly, jak řeky proud... velbloud prošel uchem jehly... a básník... ten snílek... lásky bloud... tiše Múzu oslovil... přisedni si ke mně, milá, celou věčnost na tebe tu čekám... kdes tak dlouho byla?... už jen malý srpek měsíce mi zb...
A já? Tma rozhodila své sítě... rudou růži jsi mi dal... mé rty šeptaly: miluji tě... a tys přísahal... ta slova tiše nocí zněla... nelhala a nekřičela... do srdcí se nám vepsala... a já?... zůstala... Kdo naslouchá slovům tiše, ten ví... a...