(přeložil Petr Kopta) Všech vášní během let se lidská srdce zprostí, svou škrabošku či nůž pryč odnášejíce, táhnou dál, podobna kočovné společnosti herců, jež ztrácí se v zákrutech silnice.
Jen ty nám zůstáváš, ó lásko! V naší mlze umíš jak pochode...
Jak je to hezké, když se někdo žení, jak je to smutné, když se někdo vdává, gumový kotouč bije do hrazení, chybějí branky, nikdo nepřihrává. V ruině fasád, skrytých za lešení, zestárlí mladí za kvartýr a stravu, vlečem se časem, zpola udušeni v teku...
Ta země česká – to ona je tam, kde z kapky deště podzimu, drahokam vykouzlí jen alchymista. Kde básník z drahokamu postaví pole, louky, města – jako ze vzpomínek na mámu, maminku a vůni buchet z těsta, sto věží z chrámů, k srdci jedna cesta. T...