Pro lásku chci své srdce dát netřeba se toho bát Láska nic nesebere a nelituje Plamínkem jenom prohřeje Pro lásku chci svou něhu dát Víc neumím-jen rozesmát Být poslem dobrých zpráv Na věky chci se stát
Rád bych napsal báseň pro každého na světě aby si v ní vždycky našel všechno nač si vzpomene. Aby znovu objevoval dítě kterým kdysi byl aby si zas zamiloval všechno co si oblíbil. Aby slunce stejně viděl jako v době mladosti aby hvězdy přep...
Když jen zašeptáš mé jméno, srdce se rozběhne jakoby vyskočit mělo z hrudi... krev v žilách prudce proudí... v tvým dotecích slunce žár... v mých očích hvězdný prach usadil se na řasách... rty... polibky... zas... a zase... spolu ztrácíme se v ča...
Jsi silná moje lásko jako touha co se ve mně zmítá. Mezi klavírními tóny obálky dopisní splétá. Vrhá se do propastí a pak jako chmýří usedá do dnů na konci léta.
Doménou dnešní doby každou ženu zdobí nezávislost bezbřehá finanční, citová, bez manžela A já? Jsem závislá.... Na něze dlaní tvých, na úsměvu odzbrojujícím na slovech vyznání Být nezávislou je nej..., nej.... mužského odstavit a je nám hej!...
Spřádám si slovíčka hebounká, hravá pro hodné srdíčko co druhým dává, co dává laskavost a svoje dary, ať člověk mladý je a nebo starý, šeptám mu, děkuji, píši mu, díky za všechny laskavé lidské okamžiky.