Jsi silná moje lásko jako touha co se ve mně zmítá. Mezi klavírními tóny obálky dopisní splétá. Vrhá se do propastí a pak jako chmýří usedá do dnů na konci léta.
Doménou dnešní doby každou ženu zdobí nezávislost bezbřehá finanční, citová, bez manžela A já? Jsem závislá.... Na něze dlaní tvých, na úsměvu odzbrojujícím na slovech vyznání Být nezávislou je nej..., nej.... mužského odstavit a je nám hej!...
Spřádám si slovíčka hebounká, hravá pro hodné srdíčko co druhým dává, co dává laskavost a svoje dary, ať člověk mladý je a nebo starý, šeptám mu, děkuji, píši mu, díky za všechny laskavé lidské okamžiky.
Pláču pláčem tvým Vzpomínám na tvůj smích, který občas malinko smutný se mi zdál... tehdy nevěděla jsem proč - proč se smutně usmíváš... Dnes už jsem pochopila, proč jsi schovával svůj žal... pomoc jsem ti měla... jenom "jak" jsem nevěděla......
Bez světla není stín, bez světla není života, bohužel dobře vím co, je to strach, smutek a prázdnota. I já pro sebe prosím o plamínek naděje, ať mé srdce i tělo láskou zahřeje. Prosím o život bez trápení, ano já vím, že si ho se mnou nikdo nevymění, je...
V záhoně růže rozkvétala, za jasných nocí hvězdy počítala... možná jich byl milion, možná jen dvě stě... proč ale jeden květ má otočený k cestě zůstává tajemstvím... Proč?... já vím... pod okvětním plátkem napsaný má vzkaz. Pro koho? Pro...