Jsi jako popelka, za oknem nesmělá, oškrábeš námrazu, co na oknech ležela, do sálu nahlédneš - zvědavá, žádoucí, se závojem tak jemným, co utkali pavouci.
Buď moji popelkou, co hrách už přebrala, co v krutém mraze a závějích zpívala. Zpívala od smu...
Do tvých očí se tiše dívám... a jako bys v nich měl celý svět. Když tě v noci ve snu líbám, nechci se z něj vrátit zpět. Svítání tmu na kousky trhá... paprsek mlhu rozhání... ...