Ty cizí žena jsi a jiný tě má rád, a jeho a ne mě ty musíš milovat. Jen s ním buď veselá a s ním buď šťastna jen a na mě zapomeň a na mě zapomeň, zapomeň na můj hlas, na ruce mé i tvář, s mým se vším se rozluč se a všecko moje zmař!
Říkej si tomu třeba strach: druh druhu jsme si bližší, čas zkrásněl v našich hodinách. Chytám se stébel sladkých snů, ryji si v čelo hořké vrásky. Jak je to prosté: čím víc lásky, tím krutěj z jejích plamenů.