Ve víru každodenního dění mnohý by rád vypil pohár zapomnění. Však vzpomínky dávají mnohé, nejen ponaučení pouhé. Co je bolest jednotlivce před bolestí kolektivní, ne, měřit se mi to nechce, jen něco málo k zamyšlení. Chceš být tvůrcem a ne obětí...
Vlasy leží na polštáři, slunko do nich vtkalo záři, svoji jarní duši jemnou, záři očku jen příjemnou, vlásek vine se ku vlásku, srdíčko, bim, zpívá lásku.
Budu tě milovat ze všech sil, napořád Budu jaký chceš abych byl, napořád Budu hlídat aby hořel náš krb, napořád Budu ti nosit kytici chrp, napořád Budu světlem pod dveřmi, napořád Budu říkat "uvěř mi", napořád Budu tě chránit jako štít, napořád Budu...
Čím jsem, řekni, čím jen jsem? Vynuceným úsměvem vprostřed nenávisti, stromem v létě, jemuž nenarostlo listí a nábřežím, tam, kde neprotéká řeka Šatnou, v níž se nikdo nepřevléká, dlaní solitéra - nemá, komu pohladil by tváře, ostrou š...