Lístečku třešňový Květe jabloňový Motýle bělásku Též myslíš na lásku Právě teď v tento čas kdy země kolem nás rozpuká do divoka zmožená početím jak skrze ni vzniká bezpočet nadějí bezpočet zrození bezpočet ztrát Však i já rozpuk...
Ve věčné touze uvězněné doufají v něžné dotyky, hlasité přes den, za nocí němé, rozhodnuty dávat víc než brát, zklamáním popsané kroniky, ženy si zaslouží milovat.
Lapené v hlubinách emocí, o pravdě svojí přesvědčené, hrdé a smělé, občas tono...
Duben předal květnu vládu, čarodějnická vatra dohořela. Všechno kvete na lukách i v sadu, z ohňů zůstala jen hromada popela. Vítr ho rozfoukal do krajiny, ať letos úroda bohatá na plodiny.
První máj lásky čas a nového života, jaro zve do přírody...
Pane, ať jsi stéblo trávy nebo obyčejný list. Prosím, dej, ať aspoň trochu umím ve tvých vzkazech číst. Prosím, dej, ať řeči stromů aspoň trochu rozumím. Ať vědí, že se učím a že nic neumím. Dej, ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru. Když se trápím...