Píšeš mi z Prahy: prší, prší bez ustání. A tady padá stejný stesk: odpovídá mé psaní. A je to tentýž déšť a stejná ochablost, co bez pomlky padá na můj den a na mou noc, do mého srdce dnes jak do propasti, do srdce opilého steskem, teskného opilostí......
Zloba se v jeho duši zrodila a všechno krásné zabila. Zloba ho vysává,teď trápení mu nastává. Zloba krutá je,ona se nikdy nesměje. Až z něj jeho život do prázdna vyždímá,pak od té prázdné schránky Zloba pozornost odvýrá. Vyhaslí na zemi leží,že bez duše je u...