Jsi silná moje lásko jako touha co se ve mně zmítá. Mezi klavírními tóny obálky dopisní splétá. Vrhá se do propastí a pak jako chmýří usedá do dnů na konci léta.
Jsou pocity, které nevysvětlíš slovy, a tak se je jen málokdo doví. Jsou myšlenky, jež potlačíš zas a znova, nechceš je vůbec změnit ve slova. Někdy je lepší, vykašlat se na to a ctít známé rčení mlčeti zlato.