Když pět mých rodných smyslů vnímá svět, na zelené palce zapomenou prsty a okem rostlinného půlměsíce zří, jak pochva mladých hvězd a zvěrokruh v hrsti nechaly lásku mrazem oškubat; jemný sluch spatří lásk...
A panství smrti pomine. Nazí mrtví v jedno splynou s člověkem ve větru a pod západní lunou; když jejich kosti do běla ohryzány odvanou, hvězdy jim vzejdou u nohou a loktů; ač smyslů pozbudou, zas budou při rozumu, ač mořem...
Chci odtud zmizet pryč, někam, kde zvadlá lež nesyčí a hrůzy prastaré neklíčí v nářku, jenž roste, než den skrýš za kopcem v hloubce moře najde. Chci odtud zmizet pryč, pryč z věčného buď zdráv, z přízraků, které vzduch...