Tato strana pravdy, kterou nemůžeš spatřit, synu, králi svých modrých očí v oslepující říši mládí, ví, že nevinnost i vinu pod bezstarostným nebem slepota stejně slaví, a než se pohneš, plané gesto srd...
Byl to můj třicátý rok nebi blíž a já zaslechl z přístavu a z přilehlého lesa, z tůněk škeblí a z pobřeží vysvěceného volavkou ranní vábení, trkání plachetnic do sítí opředené hráze, modlitbu vody, volání racka a křik havranů, a...
uhořelého při náletu na Londýn Nikdy, dokud tma, z jejíhož sémě je lidstvo, zvíře, pták i květina, plodivá tma, která vše pokoří, nevysloví šleh posledního světla němě, a tato utkvělá hodina