Já vzývám soucit tvůj, Ty, již mám pouze rád, z dna strže, srdce mé jež pro vždy pochová, toť chmurný vesmír jest s obzorem z olova, kde v noci s rouháním děs pluje odevšad.
Tam po šest měsíců bez tepla slunce svítí, a druh...
Jdeš z hlubin oblohy, či z propasti dna vzcházíš, ó Kráso? V zraku tvém zřím ráj i pekla pal, jím zločin ve zmatek se zásluhami házíš, a proto bych tak rád tě k vínu přirovnal.
V tvém oku svítání i západu žhne rdění, ty vůně šíříš k...