Sáhnu na tebe rukou, ve které nemám cit. Lupiny na stráni puknou, půjdeme spát. Hladové krky lupin. Něco jim dát. Hodit? Nebo až k ústům, celou dlaní? Strání pan Klenot. Voní seno. Paní Drahorádová šla už ráno.
On: Ach, jak jsi krásná, jemná, řízná a spásná. Jakou barvu máš a vůni, ty lásko má, v bezedné tůni. Jak mne opájíš i hlavu motáš a v objetí vždy spoutáš.
Ona: Ach, jak vábná tvá slova, tak podmanivá a snová. Jakou silou na mne hrají...
Lesostinný, sosnomračný okraj - to bys neuvěřil. Seděli jsme v mokrém mechu. Tep nám datel měřil, měřil. V mokrém mechu seděli jsme. Datel tahal červy z kostí. Seděli jsme, hlídali jsme žlutý kvítek žárlivosti. Z hlízky ve tvém ...
Vodu v chlaďáku jsem vyměnila a všechny hrnkovky zalila. Myslela jsem, že když bude dneska kšeft, tak ráno zajedu pro nějaké zboží, ale byla to hrůza, tak bude asi lepší, když se to doprodá. No kdyby náhodou byl velkej kšeft, tak vo...
Stěny jsou z našich pohledů.. z těch, co viset zůstaly ve vzduchu, když jsme se na sebe dívali beze slov... Zvednu oči... a strop? je z hvězd, které padaly přesně v ten okamžik, kdy jsme se na sebe usmáli... Pod nohama - verše na míru... které js...