Už už chtěla odejít, jako světlo vyhasíná z laku dveří. — Počkej ještě! popadl jsem Knihu Dnění a rozevřel ji, jako když se otevírá břicho věštebných zvířat.
Nevím, jestli si povšimla, že se jí z obrázku klaním; ale tíhou...
Po špičkách do kraje čas noci vchází, déšť vlásek průzračný vetkal do mlází, sýkorky s vrabečkem kapka se dotýká, ťuky, ťuk na okno vpsalo se do ticha, měsíčku na nebi z duchen máš šat, Tvoji líc zářící každý má rád....
Zvuk tónů večera do kraje se choulí, slunko se k peřinám oblačným kulí, vlaštovka mláďátkům čte v lůžku pohádku, by do snů ptačích pak nalezly svou zkratku, holoubek zavrkal, ukázal umění, den vplynul ve tmy taj, zvon vánek prom...
VIII. Ó Smrti, kapitáne starý, plavbu počni! Ten břeh je plný nud, ó Smrti, již je čas. Jak inkoust nebem, zemí tma se lije noční, však v srdcích, ty je znáš, tam vládne samý jas!
Ten oheň pokud plá, ať síly neztratíme, tvým jedem obče...