Ta moje múza, nechce mě políbit, nejspíš je unavená, spí a já ji mám nechat být. Prostě nic,žádné nápady, jak dát báseň dohromady. Má múza má na krku cedulku nerušit, snad se zase probudí, vnukne mi nápad a já nebudu muset v temnotě tápat. Tak ho...
Jak už to bývá, když je to naposled, netěší svět, netěší svět, a já přišel, bych sbohem dal tomu, co jsem mnoho miloval, nepřišel jsem rozbolet, ani abych žaloval.
To bývá tak, ruce jsou již studené, však srdce ne, srdce ne, r...
Jako dítě… Pohádkou ty jsi a já jsem dítě. Jezírka pláčou, v snách měsíc visí. — Děvčátko, kam jdeš, děvčátko, čí jsi? — Pohádkou ty jsi a já jsem dítě.
Někde je svět, někde je krev, tady jsou zakleté stezky. Zavolám lásku: zje...
Košíky už jsou vrchovaté, vy na květy však vzpomínáte, když rozpukly a zrůžověly a přiletěly první včely. Ta tam je křehká krása jejich, žebříky vidíš po alejích. Na drátě, který teskně zpívá, vlaštovka sedí zimomřivá a déšť jí stéká po fráčku....
Já přece vešel. Bylo snad pozdě, bylo snad pozdě, ale já vešel. Něco v kraji vylo, něco v kraji ržalo: bílý kůň a černý pes. Už se na noc schylovalo a já klepal ledakdes. Pozdě dnes. Pozdě dnes.