Už už chtěla odejít, jako světlo vyhasíná z laku dveří. — Počkej ještě! popadl jsem Knihu Dnění a rozevřel ji, jako když se otevírá břicho věštebných zvířat.
Nevím, jestli si povšimla, že se jí z obrázku klaním; ale tíhou...
Po špičkách do kraje čas noci vchází, déšť vlásek průzračný vetkal do mlází, sýkorky s vrabečkem kapka se dotýká, ťuky, ťuk na okno vpsalo se do ticha, měsíčku na nebi z duchen máš šat, Tvoji líc zářící každý má rád....