Tvých očí sivý svit byl jindy plný vnady, má sladká lásko! dnes vše hořkost vydává, i láska tvá i krb mne nechá bez náhrady, neb toužím po slunci, jak z moře povstává.
A přece miluj mne, mé srdce, buď jak matka, ať špatný js...
Ach, za chvíli! a padnou na nás stíny chladné, let našich kraťoučkých buď s bohem výsluní! Slyš, smutečný ten zvuk, když dříví k zemi padne, tím dvorem dlážděným jak temně zaduní!
Jak nebe podzimní vás jasnou, růžnou zřím! Však smutek v duši mou jak moře stoupá valné a nechá v odlivu jen chmurným retům mým vzpomínky hlodavé vždy hořké bláto kalné.
- Tvá ruka nadarmo se po mých ňadrech stáčí, co hledá, družko má,...