Rozpouštím se jako kostka cukru v čaji, riskuji to znovu a potom jenom tápu. Zase pouštím loďky takové co ostatní tají, vidím v tom jen tiché věty co možná sama chápu. Je to malý rozmar mé probuzené duše, která byla málem uvězněná v čase. Jenomže zas z...
Mráz už zebe palce, prsty, a rukavice z vlny hustý zahřejí je, a s nimi dlaně, když tak dneska koukám na ně. Venku tma, a v ní jsou díry, bílé hvězdy, vesmír širý, a jeho dotek, jeho dech s vlasy chvíli hrát si nech. Je světla málo v tyhle časy,...