Zastavit čas aspoň na chvíli, abychom znovu prožili, to co krásné bylo a srdce naše pokojem naplnilo. Zastavit čas pro chvíli radosti pro nový nádech pro štěstí. Pro pohlazení na duši pro jiskru v očích mých, obejmout čas, co mi byl dán a douf...
Svou duši netrať v cetkách malicherných, jež v umění ne zlatem jsou, - však škvárem, jenž tráven nesvatým a všedním žárem se rozpadává v popel troudů černých.
Chci v umění Tě vidět z oněch věrných, kdož v modrojasu, jako skřivan jar...
V hořčičně semenném slunci u prudkého svahu řeky a tobogánu moře, nad kterým kormoráni kloužou, v domě na kůlech vysoko mezi zobáky a švitořením ptáků, v tento den, zrnku písku v hrobě zkosené zátoky, slaví a zahání svýc...
Vesnička malá jako dlaň a tolik je mi blízká Když nevidím cihlový komín tolik se mi stýská Potůček návsí protéká a cestou svou si běží dva kopce od břehů jak hlídači jej střeží Domečky podél silnice jsou plné dobrých lidí Máme se rádi velic...
Nad kopcem Sira Johna nehnutě visí hořící jestřáb; mezi stoupajícím nebem a kanoucím šerem k šibenici svých pařátků paprsky očí přitahuje drobné ptáky a vřískot dětí ze zátoky, šarvátku vrabců a labutí zpěv těch, kteří z...
Snad jen neposlušný vlas mohl na rameno stéci, nebo to jedna z řas ze snů zapadla v kleci. V noci hlučně halasí a z myšlenek je var, to proto, že ty dala jsi nápověd jenom pár. Otázka zvuky zešeří, stín zatne se, jak dráp, a než vykvete na ...