Potkal se okamžik s náhodou a oba zpomalili krok. "Kam tak spěcháš?" ptá se náhoda. "Za někým, s kým jsem se neviděl rok"... Tak to jdu s tebou a možná dnes už nebudu náhodou... Netřeba náhod, netřeba osudu... ...
I Ve stínu borovice v Číně sedí stařec. Vidí stračku, modrou a bílou, jak se na okraji stínu hýbe ve větru. Jeho vous se hýbe ve větru. Borovice se hýbe ve větru. Tak teče voda přes řasy.
Svět na plátně, podzimní krajina, fantazie se se skutečností prolíná. Pole sklizeného obilí a vlaštovky co svá hnízda opustily. Chlad, co se vkrádá pod kabáty, kraj listím celý zlatý, slunce východy i západy, listím zasypané zahrady. Skutečnost i...
Vtržen do času, sedím teď na vratkém voru a říkám si: — Blesk jsem zaspal. A možná jsem zaspal i bezpočet světelných znamení ve všech těch rachotech světa.