Vtržen do času, sedím teď na vratkém voru a říkám si: — Blesk jsem zaspal. A možná jsem zaspal i bezpočet světelných znamení ve všech těch rachotech světa.
VIII Tu ona slyší na bezhlesých vodstvech volání hlasu: „Hrobka v Palestině není práh bloumajících přízraků. Tam ležel Ježíš, je to jeho hrob.“ Žijeme ve starém chaosu slunce či v staré závislosti dní a nocí, v nezaštítěné ostrov...
VII Za jitra v létě bude v extázi kruh mužů, vláčný, vířný bouřlivě opěvat slunce, a ne coby boha, leč co možného boha, který nahý je mezi nimi jak divoký zdroj. A jejich pění bude rajský zpěv, vrátí se z jejich krve k nebesům;...