Jsou kočky pýcha domu; v milosti je mají i vážný učenec i ti, kdo v lásce planou, jsou měkké, úlisné i zimomřivé; stranou že rády sedají, též jim se podobají.
Je rozkoš vábívá, jsou rády vědě družky, a ticho, hrůza tmy jim milé chvílemi;...
Vítr si hvízdá v korunách stromů, češe i klasy obilí. Brouká si tichou, jemnou píseň, stébla trávy jakoby tančily. Vyhrává na zvony ve zvonici, umí přivolat oblaka, mnohé z nás zpět k teplu krbu naláká. Jednou si zpívá, jindy naříká, možná i tajn...
Ba, s větší leností dnes Luna sní a kývá; jak sličná dívka jest, v podušek hojných tlumu, jež rukou lehýnkou a roztržitou, snivá si hladí ňadra svá, než usne, jata v dumu.
Na měkké lavině se hebkých mráčků zdvihá, mrouc v dlouhých z...
Bláhovče, vzdej se naděje! Už dnes tě hanba pokrývá. I peklo se ti vysměje. Jsi stín. Jsi mrtev zaživa. Snad odvážíš se toho dne prosebně k lidu pohled vznést a zástup svorně rozhodne: "Je vinen. Zaslouží si trest."
Tvé srdce, Agato, rci, někdy letí v stesku, z těch města nečistého černých, kalných vln tam, jiné v panenském kde leží moře lesku, ten velký oceán, jenž světla, modra pln? Tvé srdce, Agato, rci, někdy vzletí v stesku?