Hodiny, když v půlnoc jdou, ptávají se s ironií, jaký den byl, ten, jenž míjí; skládat účty - tak nás zvou: - Dobře vědouc, co jsme měli, (pátek, třináct, černý den!) přec jsme žili, pověz jen, jako kacíř zatvrzelý.
Když nízká obloha jak víko rakve tíží nám duši stísněnou, již dlouhý svírá bol, když noci smutnější se temné ráno plíží, an mlhou zastírá se obzor kol a kol;
Svět vlhký na žalář když kolem nás se mění, kde Naděj‚ netopýr, ach! lítá těkav...
Neb starý sekretář - ó! že bys nespočet’, co veršů, psaníček, co aktů, not a písní, co vlasů v papírkách v těch přihrádkách se tísní! víc nemá tajemství než smutná hlava má. Toť pyramida jest, ...