Za vlnou vlna jde, žene se k splavu, šumí a klokotá. Lidé krok za krokem valí se v davu řečištěm života. Nad slunce polední ty vlny chladné tichý stín potěší. Člověk chce duši mít ... Proč? Vždyť v ní vládne chlad stokrát chladnější....
Hodiny, když v půlnoc jdou, ptávají se s ironií, jaký den byl, ten, jenž míjí; skládat účty - tak nás zvou: - Dobře vědouc, co jsme měli, (pátek, třináct, černý den!) přec jsme žili, pověz jen, jako kacíř zatvrzelý.