Náhrobek říkal jen, kdy zemřela. Její dvě příjmení mne zastavila. Panna provdaná teď leží v pokoji. Provdala se v tomto deštěm splachovaném místě, kam náhodou jsem jednou zabloudil, dřív než jsem zaslechl z matčina l...
Kdysi to byla ta barvitost rčení, jimiž prosákla do mého stolu ošklivější strana kopce s překoceným polem, kde tiše škola stála a při hře rostl záhon dívek v bělobě a v černi; musím uvolnit jemné mořské závaly slov,...
Je po pohřbu: oslí chvály, hýkání, vlání plachet uší, zdušené povrzávání jednoho šťastného čepu v tlusté noze hrobu, stažené žaluzie víček, zuby v černém, usliněné oči, slané rybníčky na rukávech, ze spán...
Věž se vzpíná. Její sochou je voliéra. Ze svého kamenného hnízda nedovolí vytesaným a opeřeným ptákům, aby ztupili své vznosné šíje o slaný štěrk, ani aby rozlité nebe prokláli křídlem ponořeným do chaluh a pěny. Zvony šálí vězeňskou ...