Když jsem se probudil, město promluvilo. Ptáci, hodiny a rozmrzelé zvony lomozili stranou od svíjivého davu, hadí rozmařilci v plameni, slídiči a mařivci spánku, moře hned za dveřmi rozhánělo žáby a satany a ženskou-štěstěn...
Věř, že si zasloužíš věci, O kterých zatím jen potichu sníš, Ty krásné, ty velké přeci, Ničeho se bát nemusíš. Věř, že limity máš jen v sobě, Můžeš vše, co si dovolíš, V klidu i temné době, Když se nadechneš, zpomalíš. Můžeš místo musíš, Dovol...
Do píšťal varhan a do zvonic světélkujících katedrál, do roztavených zobáků kohoutů v korouhvicích, rozechvělých dvanáctivětrnou růžicí, do mrtvých hodin hodinu spalujících, nad urnami dnů Páně, nad rozvířenou...
Nevím, zdali Adam či Eva, posvátný volek vyšňořený, či snad beránek bílý, anebo panna vyvolená ve sněhu svého těla položená na oltář Londýna, museli zemřít první v řeřavém uhlíku té lebečky, ó nevěsto, ó ...
Chci, abys se pousmála, směj se, směj; jako z doubrav listné sluje hrdlička když zacukruje, smích tvůj zní, jak slyším jej; jako v doubrav stinné mlází slunce zlatou pršku hází, tak ten úsměv ozařuje dětinný tvůj obličej.