Těch dvacet čtyři let připomíná slzy mých očí. (Pohřbívej mrtvé z obav, že by se sami k hrobu vlekli.) Pod klenbou lůna hrbil jsem se jako krejčík, který si šije rubáš na cestu při světle masožravého slunce. Oděny k smrti mé smysly...
Když už člověk neví kudy kam, a sám sobě v duchu říká: “já to všechno vzdám.” Měl by se smířit s tím, co už nejde změnit, jinak by musel prostě nebýt. Nemůže bojovat s větrnými mlýny, stále by prožíval jen smutky a splýny. Byla jsem vždy zvyklá b...