Duše otrocká, tvář hrdá, bída, nuda, chlad a dým. Pyšné město, žulo tvrdá s nebem bledězeleným, přec jen časem se mi steskne po tvých šerých ulicích, kde se zlatá kadeř leskne, malá nožka šlape sníh.
Můj blízký přítel v trávě vyleze, když je vhodná chvíle. Potkali jste ho — nebo ne? Objeví se nahodile. Trávu dělí jak hřebenem, jak skvrnitý luk leží v ní, pak se vám svine u nohou, hned prchne mezi kamení. Miluje vlhkou zemi, příliš chladnou...
Studna je samo tajemství: daleko žije voda, náš soused z jiného už světa, že nedohlédneš do dna nádoby, v níž je zavřena. Co znáš, je odraz víka — jako když oči zahledí se do propasti ticha. Tráva snad neumí se bát; vždy divím se, že snese ...
Když strach máš, že se nenajíš, jak osel hlavou kývej, a jestli něčí chleba jíš, pak jeho píseň zpívej, své city zavři na zámek a mlčky snášej výtku, a hlavně: zdrž se poznámek, když stačí na povídku.
Buď věřící jen natolik, jak se to líbí lidem, buď ...
Vylétli dva motýli v poledne, tančili nad vodou a na paprsku spočinuli pod modrou oblohou. Pak dohromady odlétli nad moře plné pěn, až dosud v žádném přístavě jich přílet nebyl ohlášen. Zda potkali v tom blankytu loď válečnou či s obilím či...
Vidím, jak míle polyká a vylizuje údolí, zastaví se a napojí, pak stoupá zázračně kol nakupených hor a domýšlivě hledí do horských chaloupek a pak lom obrousí, lne k němu, plazí se a dlouhou dobu naříká v supících hrozných rytmech; a z k...
Nebe — to je stan, když sbalují zářící tyče, vytrhávají kolíky a mizí — prkna nezahřmotí, nikde tesař, nikde šrámy po hřebech, jen nekonečný úžas jak po odjezdu cirkusu v severní Americe. Ani stopa, ani zdání po tom, co včera oslňovalo, pry...