Mé srdce, zapomenem na něj! Kdyby to dnes tak šlo. Ty zapomeň na jeho vroucnost, já zapomenu na světlo. Až dokážeš to, řekni mi, pak myšlenky své zaženu, pospíchej, vždyť loudáš se, a já zas na něj vzpomenu.
Elysium není vzdálenější než pokoj nejbližší, když tam čeká přítel, radost nebo neštěstí. Jakou sílu v sobě duše má, že snese, když se šeří, zvuk blížících se kroků, otevření dveří.
Spěj k němu, ty šťastné psaní, pověz mu — tu stránku mu pověz, kterou jsem nenapsala, pověz mu, že jsou tam jen věty, ale bez podmětu i bez slovesa, pověz mu jen, jak prsty spěchaly, pak se pomalu, pomalu začly brouzdat a pak se tvé stránky měly na ...
K domu růže nechod blíž — vánek ji rozerve, i v rose utone — zdi její prchnou. Mříž extáze nezlézej, motýla nepoutej. V nejistotě jen leží bezpečí radosti.