Síla, jež zelenou zápalnicí vyžene květ, žene můj zelený věk; ta, která kořeny stromů vyvrací, je také zhoubcem mým. A já nemám slov, jimiž bych řekl zkroucené růži, že moje mládí ohýbá horkost stejných zim....
Kde kdysi vody tvé tváře ovíjely můj lodní šroub, teď suchý přízrak vane a smrt má oči vyvrácené. Kde kdysi hřívy námořníků proklíčily tvým ledem, suchý vítr se žene přes jikry, sůl a po kořenech.