Znáte ten kosý dopad světla za krátkých zimních dnů, jež tísní jako tíže chrámových chorálů? Přichází z nebe; zraní nás, leč jizvu nenajdem, jen vevnitř rozpor zůstane, co je za kterým významem. Nikdo nás v tomhle nepoučí, zpečetí jenom beznad...
Sype se z olověných sít, popráší celý les, bělostnou vlnou zaplní vyjeté vrásky cest. Jak ptáci rozlétne se, jak stádo tísní se, beztížné skládá útvary jak žonglér v cirkuse. Proletí, usadí se a hned se rozptýlí — a při Kozorohu zapře, ž...
Potichu jako zármutek pominulo léto, tak potichu, že naposled snad nás zradit chtělo. Nastaly dlouhé soumraky v pročištěném klidu; příroda sama se sebou trávila odpoledne. Šero se dříve vplížilo, zář jiter byla cizí. Zdvořilý host vás opouš...
Sem nikdo z živých nezbloudí. Jen vzkříšen zraky mými vstal smutek těchto míst a kroky bázní ztlumenými, by bratří neviditelných ze spánku nevyrušil, mi vyšel naproti. (Jich oddech rytmický jsem tušil, jak v tvář mi zavál, ledový, a v světel žhavém vření ...
Září už maturitu skládá, cvrčkové jsou to, krákot vraní, do vzpomínání čas se sklání a něco tají tiché vání, nic neříká, jen kamsi kyne a usychání srdce raní, nápověď konce radování — teď zbude jenom přemítání.