Pod nohama dřevo praská,
táhne mě sem k lesu láska.
Starý strom a v něm je díra,
jenom tma ví,
co tam skrývá.
Našla jsem cestičku,
která mě zavedla
k malému rybníčku.
Na ceduli kačer sedí,
kontroluje revír,
všechny kachny spočítal,
tváří se jak vezír.
Sedí žabka na kameni,
má velikou tlamu,
celou noc tam prokuňkala ,
domů šla až k ránu.
Vysoká bříza spanilá,
tolik let už tu prožila.
A pod ní od malinka
roste v trávě konvalinka.
Obě jsou bílé jako sníh,
co odráží se v očích mých.
Ten les je tichý společník a není nevděčník.
Tichounce stromy šumí,
jak jen les to umí.
Chovej se k němu vlídně,
cestu Ti ukáže,
on to dokáže.
Roste tu desítky let,
budeš-li naslouchat,
bude Ti vyprávět.
PeopleSTAR (0 hodnocení)