
BÁSNIČKY pro vás a vaše blízké
Tloukl jsem na štěstí brány,
jako jiní na ně tlukou; -
otevřelo, chopilo mne
tou svou vlídnou, teplou rukou.
Usmálo se. - Kolem stáli
lidé šťastní. - „Srdcem lehcí,“
dělo, „vešli za mé brány.
Chceš být šťasten?“
Děl jsem: „Nechci.“...
Stromy
neřeknou za život víc,
než co v pařezech přečteš.
Přírodu nechme na pokoji.
Dosti na tom, že lidé
mají v duši neklid.
A včas se vzpamatovat.
Abychom nebyli
chudší o něco víc
než ten, kdo rozumu nemá.
Kdysi to byla ta barvitost rčení
Kdysi to byla ta barvitost rčení,
jimiž prosákla do mého stolu ošklivější strana
kopce s překoceným polem, kde tiše škola stála
a při hře rostl záhon dívek v bělobě a v černi;
musím uvolnit jemné mořské závaly slov,...
Přeji Ti noc,
jakou jsi ještě nezažila,
miluji Tě moc
a chci, abys se mnou byla.
Schovám se jednou pod tvá víčka
Kouknu, kam tvé oči se dívají
a básně budu psát jen na psaníčka,
jak Ty někdy píšeš mi potají
Schovám se pod tvá víčka jednou
Tajně a tiše, že mne nezachytíš
A moje oči skrz tvé nahlédnou,
jak že tvé duši je, j...
V les širý, vážný, hluboký
jsem vyšel sobě jarem
a děl jsem: Nežli odejdu,
tři věci dej mi darem:
Ať nade mnou je slunce jas,
ať bouře křídly šumí,
kéž v nitru mém vždy spočine
jen dech tvé velké dumy.
A v hloubi tvé jak roste květ
a š...
Je po pohřbu
(Památce Anny Jonesové)
Je po pohřbu: oslí chvály, hýkání,
vlání plachet uší, zdušené povrzávání
jednoho šťastného čepu v tlusté noze hrobu,
stažené žaluzie víček, zuby v černém,
usliněné oči, slané rybníčky na rukávech,
ze spán...
Líbíš se mi, mám Tě rád,
nenechej mě, lásko, spát,
budeme se celou noc milovat,
chci Ti všechnu lásku světa dát.
Zachytit prostou živou vodu
v proudu, tu v prostoru hrou kódu
a chtít svou spoustou čtivou ódu.
Vyslyšet prosbu sklonů tónu
i tiše dozvuk sponů k tomu.
Nasytit bytí z plodů zrodu,
na síti zníti v módu krytím.
TOP autoři v sekci básničky
za poslední měsíc