
BÁSNIČKY pro vás a vaše blízké
Základ tvoří nápad
dle zásad,
kde jásat moří čas ten v pád.
Nedbat rad, jež má jiný rád,
a hledat lež stinných krás.
Nazvat jen, tak zvedat snáz,
zasazen v ráz, své dát v jas.
Dva znesvářené rody Monteků a Kapuletů,
láska co zůstává skryta světu.
Jeden pro druhého chtěl by žít,
však sotva smí spolu promluvit.
To na plese vzplane láska veliká,
co s překážkami se neustále potýká.
Kněz který je oddá v tajnosti,
přeje jej...
Je jako slunce jasné,
jako nebe modré,
jako hvězda která mě vede,
jako jedna ruce a srdce vedle sebe,
když ji mám vše je snadné,
když je tady vše je krásné,
ona mi silu dává,
ona je ta která to semnou nevzdává,
Děkuji že ji mám,
ona je...
Do hlubin tvé duše,
v tůň tvých myšlenek
skláním se, jak v řeku
stvolek pomněnek.
Chtěj si, nebo nechtěj,
leť, neb zvolna pluj,
musíš ve svém nitru
chovat obraz můj.
A i když mne urveš
z břehů beze stop,
tvoje náruč měkce
odnese ...
XLVI. Ztráta aureoly
„Jakže! vy zde, můj drahý? Vy, a na špatném místě? vy, jenž pijete
kvintesence! vy, který jíte ambrosii! Opravdu, to mě překvapuje.“
„Můj drahý, znáte mou hrůzu před koni a vozy. Právě teď, když
jsem ve velkém spěchu přecházel boulevard,...
Školy máme z azbestu
a učitele z travestu,
tak takhle jsme dopadli,
jako když bezďáci popelnici napadli.
A kam že to,
sám jen tou svou snovou
cestou,
veden touto přesto,
kde den touhou, z toho
v gesto.
Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec
Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám
Polibek kapes...
Sladce dřímej, dívko moje,
zlý ať sen ti neublíží;
na tvé lůžko do pokoje
jenom tichá luna shlíží.
Kadeře se vlní zlaté
v tichém, volném oddychání,
na prsou máš ruce spjaté,
na rtech blahé pousmání.
A jak teď se luna chvěje,
zašeptají ...
TOP autoři v sekci básničky
za poslední měsíc