Básničky
Divé noci, divé noci!
S tebou být
byly by ty noci
naší rozkoší!
Pro srdce v přístavu
je zbytečný vítr,
k čemu kompas,
k čemu mapy!
Loďka pluje rájem —
ach, moře!
Jen v tobě zakotvit
dnes v noci!
S tebou být
byly by ty noci
naší rozkoší!
Pro srdce v přístavu
je zbytečný vítr,
k čemu kompas,
k čemu mapy!
Loďka pluje rájem —
ach, moře!
Jen v tobě zakotvit
dnes v noci!
Já ze dvou číší piji lásky víno,
ty číše, to jsou krásné oči tvé,
líbám ty rty a tělo milenčino,
ve svitu luny je tak mámivé...
Něžně se svíjí jako tělo hadí,
já krásou jeho jsem teď okouzlen,
dotýkam se jej, zpočátku jen kradí,
vždyť v náruči m...
ty číše, to jsou krásné oči tvé,
líbám ty rty a tělo milenčino,
ve svitu luny je tak mámivé...
Něžně se svíjí jako tělo hadí,
já krásou jeho jsem teď okouzlen,
dotýkam se jej, zpočátku jen kradí,
vždyť v náruči m...
Jsou v Jižní Americe sopky
a na Sicílii,
leč podle mého zeměpisu
jsou také sopky blíž.
Láva se kdykoli z nich řine,
chuť zlézt mám jejich svah
a zahledět se do kráteru —
ten Vesuv v sobě mám.
a na Sicílii,
leč podle mého zeměpisu
jsou také sopky blíž.
Láva se kdykoli z nich řine,
chuť zlézt mám jejich svah
a zahledět se do kráteru —
ten Vesuv v sobě mám.
V září, když kořen v zemi uhnije
a podzim píská na psí kost,
po stepi vítr žene katránový keř.
Uťatá hlava letí po větru
a je mi úzko, je mi skoro k pláči,
najednou nevím,
jestli k smrti stačí
odhodit křivou šavli,
volat: Neudeř!
V zář...
a podzim píská na psí kost,
po stepi vítr žene katránový keř.
Uťatá hlava letí po větru
a je mi úzko, je mi skoro k pláči,
najednou nevím,
jestli k smrti stačí
odhodit křivou šavli,
volat: Neudeř!
V zář...
To, co hrou odešlo, i to,
co jde zde složitou poštou,
odezvou žitou, se spoustou
odbytou, co nezve síto.
Dobovou podobou, skrytou
tmou i mnohou s ní hodnotou
zrodem, odnášenou proudem
z pout, ohlášenou s novou plout.
co jde zde složitou poštou,
odezvou žitou, se spoustou
odbytou, co nezve síto.
Dobovou podobou, skrytou
tmou i mnohou s ní hodnotou
zrodem, odnášenou proudem
z pout, ohlášenou s novou plout.
Můj život nehnul se, zbraň nabitá,
schovaná v koutě až do dne,
kdy přišel pán, vše rozpoznal
a odtud odnes mne.
Honíme laně ztepilé
v knížecím stromoví
a vždy, když na něj promluvím,
hory mi zpříma odpoví.
Zasměju-li se, plane v údolí
světlo t...
schovaná v koutě až do dne,
kdy přišel pán, vše rozpoznal
a odtud odnes mne.
Honíme laně ztepilé
v knížecím stromoví
a vždy, když na něj promluvím,
hory mi zpříma odpoví.
Zasměju-li se, plane v údolí
světlo t...
Civilizace zapuzuje levhartici.
Byla levhartice odvážná?
Poušť jejím saténem nepohrdá
a černoch její zlato uctívá.
Brunátná, hrdá
na to, jaká je,
skvrnitá, tmavohnědý šat,
to byla levhartí povaha,
má ji strážce za to pokárat?
Ubohá, ztratila A...
Byla levhartice odvážná?
Poušť jejím saténem nepohrdá
a černoch její zlato uctívá.
Brunátná, hrdá
na to, jaká je,
skvrnitá, tmavohnědý šat,
to byla levhartí povaha,
má ji strážce za to pokárat?
Ubohá, ztratila A...
Léto brzy do podzimu přehoupne se,
ranní mlhu střídá ještě teplo sluníčka.
Úroda dozrává v zahradě, sadech i lese,
padané ovoce pilně sbírá Anička.
Na stromech švestky sladké jako med,
tmavě modré jsou jak v podvečer nebe.
Vašíku nemeškej otrhej je...
ranní mlhu střídá ještě teplo sluníčka.
Úroda dozrává v zahradě, sadech i lese,
padané ovoce pilně sbírá Anička.
Na stromech švestky sladké jako med,
tmavě modré jsou jak v podvečer nebe.
Vašíku nemeškej otrhej je...
Proč tě miluji, Pane?
Poněvadž —
Vítr se neptá
trávy,
aby mu řekla proč,
když vane,
se musí naklánět.
Záblesk
se oka neptá,
proč se přivírá
před ním —
ví jenom,
že nemůže mluvit, —
a důvody,
jež řeč nepojme,
ponechme — těm vy...
Poněvadž —
Vítr se neptá
trávy,
aby mu řekla proč,
když vane,
se musí naklánět.
Záblesk
se oka neptá,
proč se přivírá
před ním —
ví jenom,
že nemůže mluvit, —
a důvody,
jež řeč nepojme,
ponechme — těm vy...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva