Slunce praží na zápraží, dědek s bábou houby smaží. Pes si odpliv, kocour mňouká, hub je zase plná louka. Z okna chléva kráva kouká, pod vous kozel něco brouká: "V tomhle teda nejedu, já fakt houby nežeru ." Dým z chalupy stoupá, vůz hasi...
Jsi silná moje lásko jako touha co se ve mně zmítá. Mezi klavírními tóny obálky dopisní splétá. Vrhá se do propastí a pak jako chmýří usedá do dnů na konci léta.
Jsou pocity, které nevysvětlíš slovy, a tak se je jen málokdo doví. Jsou myšlenky, jež potlačíš zas a znova, nechceš je vůbec změnit ve slova. Někdy je lepší, vykašlat se na to a ctít známé rčení mlčeti zlato.