Básničky
Nikdo nám nedaruje stud
škaredí jsme a nazí
na čele máme popelec
očička plná sazí
škaredí jsme a nazí
na čele máme popelec
očička plná sazí
Podzimní
I.
Ach, za chvíli! a padnou na nás stíny chladné,
let našich kraťoučkých buď s bohem výsluní!
Slyš, smutečný ten zvuk, když dříví k zemi padne,
tím dvorem dlážděným jak temně zaduní!
A zima veškerá pak vstoupí do mne: těžká
a tv...
I.
Ach, za chvíli! a padnou na nás stíny chladné,
let našich kraťoučkých buď s bohem výsluní!
Slyš, smutečný ten zvuk, když dříví k zemi padne,
tím dvorem dlážděným jak temně zaduní!
A zima veškerá pak vstoupí do mne: těžká
a tv...
Na kopečku v Africe
strhla se velká pranice,
rány vzduchem létaly
vteřinu, než přistály.
strhla se velká pranice,
rány vzduchem létaly
vteřinu, než přistály.
Něha se tiše probudí,
když ráno pohladím tvé tváře,
když ticho mezi námi ví,
že nemusí otevírat stránky snáře...
Touha jak plamen v srdci plane,
však nepálí, jen zahřeje...
je jako píseň, co ti zpívá,
že já - jsem tvá naděje...
A láska?
Ta nic...
když ráno pohladím tvé tváře,
když ticho mezi námi ví,
že nemusí otevírat stránky snáře...
Touha jak plamen v srdci plane,
však nepálí, jen zahřeje...
je jako píseň, co ti zpívá,
že já - jsem tvá naděje...
A láska?
Ta nic...
Pohledem do slunce
i oslněn prudce,
s ohledem na strůjce
donucen muset
přít se hned,
v té třicítce pět.
Náhle však, v zrání mrak
a hle, za ním pak liják.
Hromy, blesky, přízrak,
jak se lomí stesky.
i oslněn prudce,
s ohledem na strůjce
donucen muset
přít se hned,
v té třicítce pět.
Náhle však, v zrání mrak
a hle, za ním pak liják.
Hromy, blesky, přízrak,
jak se lomí stesky.
štíhlý jak váza pro jediné kvítko
flétnička hněvu verš a křehký je
a krása uvázne jak srnka za kopýtko
a sama o sebe se rozbije
flétnička hněvu verš a křehký je
a krása uvázne jak srnka za kopýtko
a sama o sebe se rozbije
Rozhovor
Jak nebe podzimní vás jasnou, růžnou zřím!
Však smutek v duši mou jak moře stoupá valné
a nechá v odlivu jen chmurným retům mým
vzpomínky hlodavé vždy hořké bláto kalné.
- Tvá ruka nadarmo se po mých ňadrech stáčí,
co hledá, družko má,...
Jak nebe podzimní vás jasnou, růžnou zřím!
Však smutek v duši mou jak moře stoupá valné
a nechá v odlivu jen chmurným retům mým
vzpomínky hlodavé vždy hořké bláto kalné.
- Tvá ruka nadarmo se po mých ňadrech stáčí,
co hledá, družko má,...
Co v očích, to na jazyku,
neochutnávám už ze zvyku
jedovaté jazyky,
zvlášť těch, co mají tiky.
neochutnávám už ze zvyku
jedovaté jazyky,
zvlášť těch, co mají tiky.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva