Básničky
Co uzřel tak, touhu i zvyk,
účel slohu, nad to z ní vzlyk,
jak pomůže slovu o vznik.
Toť úděl, znovu psát smlouvu,
by uspěl v lovu a snad chtěl
i model z kovu, tomu dík.
účel slohu, nad to z ní vzlyk,
jak pomůže slovu o vznik.
Toť úděl, znovu psát smlouvu,
by uspěl v lovu a snad chtěl
i model z kovu, tomu dík.
Puklý zvon
Jak sladko, trpko též! - noc zimní, mrazivá,
ty slyšíš od krbu, kde v kouř se plamen ztrácí,
když temnem nočním sbor se zvonů rozzpívá,
jak dávná z daleka se upomínka vrací.
Ten zvon buď pozdraven, jejž nezlomila léta,
hlas jemuž ves...
Jak sladko, trpko též! - noc zimní, mrazivá,
ty slyšíš od krbu, kde v kouř se plamen ztrácí,
když temnem nočním sbor se zvonů rozzpívá,
jak dávná z daleka se upomínka vrací.
Ten zvon buď pozdraven, jejž nezlomila léta,
hlas jemuž ves...
Na kopečku v Africe
vyznávají tradice,
popravili zlotřilce,
protože byl bukvice.
vyznávají tradice,
popravili zlotřilce,
protože byl bukvice.
Mraky ty obrazy na nebi,
co krásu přírody velebí.
Jednou jsou to bílí beránci
z nebeského stáda.
Občas se mezi ně
i jeden černý vkrádá.
Tiše se na ně usmívám,
dívám se na ně ráda…
i obličej člověka v nich mohu zahlédnout,
stačí přírodu vnímat ...
co krásu přírody velebí.
Jednou jsou to bílí beránci
z nebeského stáda.
Občas se mezi ně
i jeden černý vkrádá.
Tiše se na ně usmívám,
dívám se na ně ráda…
i obličej člověka v nich mohu zahlédnout,
stačí přírodu vnímat ...
Medúzu vysvlékají z vlasů
a pevně k hrudi tisknou basu
jak černé torzo jehož hoře
zůstalo ležet na dně moře
a pevně k hrudi tisknou basu
jak černé torzo jehož hoře
zůstalo ležet na dně moře
Fantastická rytina
Ta divná příšera nic nemá na svém těle,
jen jakýs diadem ční na kostlivém čele
jak čapka bláznova a hrozný na pohled.
Ni ostruha, ni bič - kůň přece pádí v před;
i kůň jest příšera, jak Zjevení nám píše;
jak epileptik on své nozd...
Ta divná příšera nic nemá na svém těle,
jen jakýs diadem ční na kostlivém čele
jak čapka bláznova a hrozný na pohled.
Ni ostruha, ni bič - kůň přece pádí v před;
i kůň jest příšera, jak Zjevení nám píše;
jak epileptik on své nozd...
Na kopečku v Africe
prodávají poklice,
že tam auta nemají,
na to místní nedají.
prodávají poklice,
že tam auta nemají,
na to místní nedají.
Na půdě leží staré zrcadlo,
v rámu má prach a tichý stín...
kdysi v něm mládí zářilo,
dnes vrací vzpomínku
k létům minulým..
Vidělo smích i slzy,
sváteční šaty, obyčejný den...
a přece v sobě stále drží
ten krásný první jarní sen...
I já byla...
v rámu má prach a tichý stín...
kdysi v něm mládí zářilo,
dnes vrací vzpomínku
k létům minulým..
Vidělo smích i slzy,
sváteční šaty, obyčejný den...
a přece v sobě stále drží
ten krásný první jarní sen...
I já byla...
Teď tady naznak leží slepí
a v očích mají samé střepy
ruce jak hmatníky těch skřipek
na které jen vítr skřípe
a v očích mají samé střepy
ruce jak hmatníky těch skřipek
na které jen vítr skřípe
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva