Básničky
Náš písničkář Honza Nedvěd
v lese bručí jako medvěd.
v lese bručí jako medvěd.
Jsem džbánem bez ucha
Jsem píseň bezduchá
Jsem hostina bez hostí
A tím kdo se vždy postí
Když
Lásko
Odcházíš
Jsem bez světla lampou
Když ruce mé tápou
V tom prázdném prostoru
Hledajíc oporu
V Tobě
Jsem píseň bezduchá
Jsem hostina bez hostí
A tím kdo se vždy postí
Když
Lásko
Odcházíš
Jsem bez světla lampou
Když ruce mé tápou
V tom prázdném prostoru
Hledajíc oporu
V Tobě
V kostele v zadní lavici
každý večer sedí muž
vlasy bílé – shrbený
v jeho srdci ulpěl nůž.
Vina jeho nožem jest
nese ji z dob mladosti
svého soka v lásce zabil
nedělal si starosti.
Smírčí kříž pak v prachu cest
nechal za něj postavit
tím mě...
každý večer sedí muž
vlasy bílé – shrbený
v jeho srdci ulpěl nůž.
Vina jeho nožem jest
nese ji z dob mladosti
svého soka v lásce zabil
nedělal si starosti.
Smírčí kříž pak v prachu cest
nechal za něj postavit
tím mě...
Ada, Minka, Marta
„Ada, Minka, Marta — mají hlad.“
(Napsáno na dveřích cely č. 15.
na policejním ředitelství pražském.)
Na žlutých květech krvavá rosa,
pěšinka zrádně se stáčí,
děvčátka tři jdou, děvčátka bosá,
rosa se lísá, rosa je smáčí,
sr...
„Ada, Minka, Marta — mají hlad.“
(Napsáno na dveřích cely č. 15.
na policejním ředitelství pražském.)
Na žlutých květech krvavá rosa,
pěšinka zrádně se stáčí,
děvčátka tři jdou, děvčátka bosá,
rosa se lísá, rosa je smáčí,
sr...
V kuchyni
„Teď jsem na řadě já,“
řekl jsem bratrům,
z židle, na níž sedávala
naše maminka.
Mlčeli na to.
A tak tam spolu sedíme dál,
i s maminkou.
„Teď jsem na řadě já,“
řekl jsem bratrům,
z židle, na níž sedávala
naše maminka.
Mlčeli na to.
A tak tam spolu sedíme dál,
i s maminkou.
Život plyne jako řeka,
přes kameny dne tu stéká,
dává napít, zvedá silou,
v ruce nese labuť bílou,
jejím peřím plným jasu
v lidská srdce píše krásu.
přes kameny dne tu stéká,
dává napít, zvedá silou,
v ruce nese labuť bílou,
jejím peřím plným jasu
v lidská srdce píše krásu.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva