Básničky
Podzimní
II.
Tvých očí sivý svit byl jindy plný vnady,
má sladká lásko! dnes vše hořkost vydává,
i láska tvá i krb mne nechá bez náhrady,
neb toužím po slunci, jak z moře povstává.
A přece miluj mne, mé srdce, buď jak matka,
ať špatný js...
II.
Tvých očí sivý svit byl jindy plný vnady,
má sladká lásko! dnes vše hořkost vydává,
i láska tvá i krb mne nechá bez náhrady,
neb toužím po slunci, jak z moře povstává.
A přece miluj mne, mé srdce, buď jak matka,
ať špatný js...
Hej hou, Romové jdou,
zahoděj kšiltovku a repujou.
zahoděj kšiltovku a repujou.
Pod modrou oblohou dron se vznáší,
mapuje přírodní krásu krajiny.
Při letu pár ptáků snad vyplaší,
snaží se zvěčnit však života dějiny.
Zvláštní úkaz zjevil se na louce,
vznikl snad v noci při měsíčku.
Z barevných květů veliké srdce,
tvořené urč...
mapuje přírodní krásu krajiny.
Při letu pár ptáků snad vyplaší,
snaží se zvěčnit však života dějiny.
Zvláštní úkaz zjevil se na louce,
vznikl snad v noci při měsíčku.
Z barevných květů veliké srdce,
tvořené urč...
Nikdo nám nedaruje stud
škaredí jsme a nazí
na čele máme popelec
očička plná sazí
škaredí jsme a nazí
na čele máme popelec
očička plná sazí
Podzimní
I.
Ach, za chvíli! a padnou na nás stíny chladné,
let našich kraťoučkých buď s bohem výsluní!
Slyš, smutečný ten zvuk, když dříví k zemi padne,
tím dvorem dlážděným jak temně zaduní!
A zima veškerá pak vstoupí do mne: těžká
a tv...
I.
Ach, za chvíli! a padnou na nás stíny chladné,
let našich kraťoučkých buď s bohem výsluní!
Slyš, smutečný ten zvuk, když dříví k zemi padne,
tím dvorem dlážděným jak temně zaduní!
A zima veškerá pak vstoupí do mne: těžká
a tv...
Na kopečku v Africe
strhla se velká pranice,
rány vzduchem létaly
vteřinu, než přistály.
strhla se velká pranice,
rány vzduchem létaly
vteřinu, než přistály.
Něha se tiše probudí,
když ráno pohladím tvé tváře,
když ticho mezi námi ví,
že nemusí otevírat stránky snáře...
Touha jak plamen v srdci plane,
však nepálí, jen zahřeje...
je jako píseň, co ti zpívá,
že já - jsem tvá naděje...
A láska?
Ta nic...
když ráno pohladím tvé tváře,
když ticho mezi námi ví,
že nemusí otevírat stránky snáře...
Touha jak plamen v srdci plane,
však nepálí, jen zahřeje...
je jako píseň, co ti zpívá,
že já - jsem tvá naděje...
A láska?
Ta nic...
Pohledem do slunce
i oslněn prudce,
s ohledem na strůjce
donucen muset
přít se hned,
v té třicítce pět.
Náhle však, v zrání mrak
a hle, za ním pak liják.
Hromy, blesky, přízrak,
jak se lomí stesky.
i oslněn prudce,
s ohledem na strůjce
donucen muset
přít se hned,
v té třicítce pět.
Náhle však, v zrání mrak
a hle, za ním pak liják.
Hromy, blesky, přízrak,
jak se lomí stesky.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva