Básničky
Zavěšené v obloze,
již pokrývají cele,
a řešené tak,
že zříš je zraky smělé,
jak se pro div zdají,
zde i v tok si hrají
na zděšené v té poloze.
Vodou temné znaky,
olověné mraky,
kde věříš ve zlé chtěné....
již pokrývají cele,
a řešené tak,
že zříš je zraky smělé,
jak se pro div zdají,
zde i v tok si hrají
na zděšené v té poloze.
Vodou temné znaky,
olověné mraky,
kde věříš ve zlé chtěné....
V kraji stojí samotář,
list mu zdobí z kůry tvář,
vítr jeho vlasy víská,
ať se mu tu jen nestýská
a v srdíčku rozkvete,
vždyť je krásně na světě.
list mu zdobí z kůry tvář,
vítr jeho vlasy víská,
ať se mu tu jen nestýská
a v srdíčku rozkvete,
vždyť je krásně na světě.
Ó Florido, smyslná půdo
Pár věcí jen tak,
svlačce a korály,
káňata, mechoví,
obruče z ostrůvků,
pár věcí jen tak,
Florido, smyslná půdo,
odkryj milenci.
Hrozná změť tohoto světa,
Kubánec Polodowsky,
Mexičanky a černošský
hrobník,...
Pár věcí jen tak,
svlačce a korály,
káňata, mechoví,
obruče z ostrůvků,
pár věcí jen tak,
Florido, smyslná půdo,
odkryj milenci.
Hrozná změť tohoto světa,
Kubánec Polodowsky,
Mexičanky a černošský
hrobník,...
Duch vane saxíkem
Brvy nehnutě luští latinu,
růměnec žhne.
V takové propasti Bůh by si mohl
založit peklo.
Jenže ji miluje,
že je tak cudná,
tak úplně nahá,
podobna luně při úplňku.
Brvy nehnutě luští latinu,
růměnec žhne.
V takové propasti Bůh by si mohl
založit peklo.
Jenže ji miluje,
že je tak cudná,
tak úplně nahá,
podobna luně při úplňku.
Čechem jsi a Čechem zůstaneš.
Ať klameš či neklameš.
Ať klameš či neklameš.
To jen, než noha nohu mine,
jsou hvězdy na obloze dneska trochu jiné,
a celá galaxie objímá tu dálku,
ona zrcadlí se na perle, i na korálku.
A kolik na řetízku malém se jich drží,
jsou pevně nad vodou, i nad temnou strží,
běží údolím a k hoře, co s...
jsou hvězdy na obloze dneska trochu jiné,
a celá galaxie objímá tu dálku,
ona zrcadlí se na perle, i na korálku.
A kolik na řetízku malém se jich drží,
jsou pevně nad vodou, i nad temnou strží,
běží údolím a k hoře, co s...
Ze strázní Dona Joosta
Už jsem dobojoval se sluncem
a moje tělo, staré zvíře,
už neví nic.
Síla lét a zim rodila, hubila
a ony samy byly stráží
svých vlastních konců.
Jenže i samotné já té smršti
slunce a rabů, rození a smrti,
to s...
Už jsem dobojoval se sluncem
a moje tělo, staré zvíře,
už neví nic.
Síla lét a zim rodila, hubila
a ony samy byly stráží
svých vlastních konců.
Jenže i samotné já té smršti
slunce a rabů, rození a smrti,
to s...
Žebětínský hřbitov
A jako by právě tu
měl nastat skon,
vyšli jsme z pivnice,
ona, já, on,
a padli jsme přes bránu
do hlubin hrobů,
láskou se třpytíce
ve tváři Bohu.
A jako by právě tu
měl nastat skon,
vyšli jsme z pivnice,
ona, já, on,
a padli jsme přes bránu
do hlubin hrobů,
láskou se třpytíce
ve tváři Bohu.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva