Básničky
Jedna mince pro štěstí,
hodnota je směšně malá,
je spíš pro to, aby hřála
dlaň, schovaná do pěsti.
A než slavík, spíše vrána,
jako v staré pověsti
zpívám tady pro štěstí
ve dveřích dalšího rána.
Zkus zazpívat tichu jitra,
ta slova jeno...
hodnota je směšně malá,
je spíš pro to, aby hřála
dlaň, schovaná do pěsti.
A než slavík, spíše vrána,
jako v staré pověsti
zpívám tady pro štěstí
ve dveřích dalšího rána.
Zkus zazpívat tichu jitra,
ta slova jeno...
Dnešek je jenom poslední
vteřina všeho co bývalo včera
a možná zítřek nebude
pozítří zbývá jenom do večera
vteřina všeho co bývalo včera
a možná zítřek nebude
pozítří zbývá jenom do večera
Cesta
VII.
To trpký, věru! zisk, co domů přinášíme!
Jak jednotvárný svět a malý! Včera, dnes
i zítra, na věky v něm všady sebe zříme:
poušť nudy, oasy, v nichž rozhostil se děs.
Mám jít? Kdo nemusí, ať na cestu se nedá!
Mám zůstat? Můžeš-li!...
VII.
To trpký, věru! zisk, co domů přinášíme!
Jak jednotvárný svět a malý! Včera, dnes
i zítra, na věky v něm všady sebe zříme:
poušť nudy, oasy, v nichž rozhostil se děs.
Mám jít? Kdo nemusí, ať na cestu se nedá!
Mám zůstat? Můžeš-li!...
Aby srdce pookřálo,
játra řekla ách,
aby rozum přivřel očko,
aby se splách prach.
játra řekla ách,
aby rozum přivřel očko,
aby se splách prach.
Když jen zašeptáš mé jméno,
srdce se rozběhne jakoby
vyskočit mělo z hrudi...
krev v žilách prudce proudí...
v tvým dotecích slunce žár...
v mých očích hvězdný prach
usadil se na řasách...
rty... polibky... zas... a zase...
spolu ztrácíme se v ča...
srdce se rozběhne jakoby
vyskočit mělo z hrudi...
krev v žilách prudce proudí...
v tvým dotecích slunce žár...
v mých očích hvězdný prach
usadil se na řasách...
rty... polibky... zas... a zase...
spolu ztrácíme se v ča...
V lešení postaveném kolem katedrály
vrkali holubi na náměstí rty
patřily flétnám slunce k lásce kruté
do žízně zapřahalo bílé levharty
vrkali holubi na náměstí rty
patřily flétnám slunce k lásce kruté
do žízně zapřahalo bílé levharty
Cesta
V.
Ach, víc! ach, ještě víc!
VI.
„Co víc? Ó dětiny!
Ach věru! hlavní věc jsme bez hledání našli;
ten žebřík Osudu, když na všech na stupních
jsme proběhli, zda víš, co všecky stejně krášlí?
Ó nudný obraz! ten, jenž neumírá - hří...
V.
Ach, víc! ach, ještě víc!
VI.
„Co víc? Ó dětiny!
Ach věru! hlavní věc jsme bez hledání našli;
ten žebřík Osudu, když na všech na stupních
jsme proběhli, zda víš, co všecky stejně krášlí?
Ó nudný obraz! ten, jenž neumírá - hří...
Dítě štěstí rodiny
denně na půl hodiny.
denně na půl hodiny.
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva