Básničky
Každý v próze jiné
a vždy i neviděn.
Postižen
Dráždí snížen, pro cti
v ráži i poctí zlem.
I pánem
Draží své ve zvaném,
dražší snem v neznámém.
a vždy i neviděn.
Postižen
Dráždí snížen, pro cti
v ráži i poctí zlem.
I pánem
Draží své ve zvaném,
dražší snem v neznámém.
Neznaboh
Jak orel s nebe spad’ v své Anděl zuřivosti,
chyt’ plnou za vlasy jej rukou řka: „Aj, slyš!“ -
A neznabohem třás’: „Já chci, měj na tom dosti!
Tvůj dobrý anděl jsem; co zákon tvůj, ať zvíš!“
„Neb bratra milovat ty budeš bez reptání,
ať...
Jak orel s nebe spad’ v své Anděl zuřivosti,
chyt’ plnou za vlasy jej rukou řka: „Aj, slyš!“ -
A neznabohem třás’: „Já chci, měj na tom dosti!
Tvůj dobrý anděl jsem; co zákon tvůj, ať zvíš!“
„Neb bratra milovat ty budeš bez reptání,
ať...
Moje Šauma pro lesk Kiwi
s mými chlupy dělá divy!
Ač mi trčí z nosu, z uší,
každý den mi více sluší!
s mými chlupy dělá divy!
Ač mi trčí z nosu, z uší,
každý den mi více sluší!
Nahý postoj k běhu života,
už dlouho se sám nabízí.
Pokora je více než-li samota,
projít duchem s nesnází.
Tohleto tě značně probere,
když dáš věcnou připomínku.
Budíš tvrdost živého kamene,
opět nestojíš byť za zmínku.
Takhle to pořád pl...
už dlouho se sám nabízí.
Pokora je více než-li samota,
projít duchem s nesnází.
Tohleto tě značně probere,
když dáš věcnou připomínku.
Budíš tvrdost živého kamene,
opět nestojíš byť za zmínku.
Takhle to pořád pl...
Tak nepatrný ždibec ticha
že z něho nelze nahlas krást
kus prkýnka a kousek drátu
a dohromady myší past
že z něho nelze nahlas krást
kus prkýnka a kousek drátu
a dohromady myší past
Blížíme se k sobě
mraky jsou plné deště.
Podpíráme se
včerejšími minutami.
Přes své rány
stavíme most
k pohlazení
do nebeské brány.
mraky jsou plné deště.
Podpíráme se
včerejšími minutami.
Přes své rány
stavíme most
k pohlazení
do nebeské brány.
Hymna
Té nejdražší, té nejkrasší,
jíž jasem plá hruď setmělá,
zdar nesmrtný zpěv přináší,
té modle s tváří anděla!
Jak solí naplněný vzduch
se šíří ona v žití mém,
a v duši moji tužeb ruch,
chuť věčna sype pohledem.
Jest jako sáček...
Té nejdražší, té nejkrasší,
jíž jasem plá hruď setmělá,
zdar nesmrtný zpěv přináší,
té modle s tváří anděla!
Jak solí naplněný vzduch
se šíří ona v žití mém,
a v duši moji tužeb ruch,
chuť věčna sype pohledem.
Jest jako sáček...
Láká mě, láká
sednout na čmeláka,
ale ještě více
vrazit si do zadnice
ježčí bodliny,
to je můj sen jediný!
sednout na čmeláka,
ale ještě více
vrazit si do zadnice
ježčí bodliny,
to je můj sen jediný!
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva