Básničky
Na obloze převládá opět šedá,
zříš v kraji holé stromů koruny.
Sluníčko si říci stále nedá,
počasí brnká nervům na struny.
Kdo nemůže za sluncem na hory,
doma či v procesu pracovním.
Láteří se smutkem na zimy rozmary,
o čase mládí a krásách zimy...
zříš v kraji holé stromů koruny.
Sluníčko si říci stále nedá,
počasí brnká nervům na struny.
Kdo nemůže za sluncem na hory,
doma či v procesu pracovním.
Láteří se smutkem na zimy rozmary,
o čase mládí a krásách zimy...
(ze hry Smoljak, Svěrák - Dobytí severního pólu)
Má školní brašničko s penálem dřevěným,
s tebou jsem chodíval zeleným osením.
V tobě jsem nosíval většinou jedničky
k radosti tatíčka, k radosti matičky.
Učitel Voříšek dávno již pod drnem
choulí se v hr...
Má školní brašničko s penálem dřevěným,
s tebou jsem chodíval zeleným osením.
V tobě jsem nosíval většinou jedničky
k radosti tatíčka, k radosti matičky.
Učitel Voříšek dávno již pod drnem
choulí se v hr...
Píši svou báseň
na tvou bělostnou šíji
Když ji líbám
je mi jako bych se
po provaze procházel
a čekám
až se utrhne
abych spadl dolů
do tvého těla
a myšlenky odváděl
po tvých vlasech jinam ...
na tvou bělostnou šíji
Když ji líbám
je mi jako bych se
po provaze procházel
a čekám
až se utrhne
abych spadl dolů
do tvého těla
a myšlenky odváděl
po tvých vlasech jinam ...
Život nemusí být pro nás těžký,
když známe aj jiné cesty,
život je jako hra na schovávanou,
jeden hledá, druhý čeká.
neboj se života,
život není horší než přírodní katastrofa,
ta s přírodou zametá,
zem se ale nedá,
tak a jeden krok dopře...
když známe aj jiné cesty,
život je jako hra na schovávanou,
jeden hledá, druhý čeká.
neboj se života,
život není horší než přírodní katastrofa,
ta s přírodou zametá,
zem se ale nedá,
tak a jeden krok dopře...
Co víš, o čem si bdíš i sníš,
když jsi či nejsi k sobě blíž.
O své době, o svém konci
v bezmoci, pro sen tonoucí.
Opřen zlobě, střetem v krocích,
zločin bolem, světem moci.
Co čím sporem, očím vzdorem
i o tom, co zvoucí kolem
k jasu a...
když jsi či nejsi k sobě blíž.
O své době, o svém konci
v bezmoci, pro sen tonoucí.
Opřen zlobě, střetem v krocích,
zločin bolem, světem moci.
Co čím sporem, očím vzdorem
i o tom, co zvoucí kolem
k jasu a...
Mé sny jsou jak laciný nevěstinec
marný je všecek hněv a vzpoura
kdekdo v nich může klidně courat
noc leží, čas pomalu plyne
mé sny jsou jak obecní toaleta
stydím se, že až mhouřím oči
každý si může dovnitř skočit
a já chtěl vztáhnout paže, snít...
marný je všecek hněv a vzpoura
kdekdo v nich může klidně courat
noc leží, čas pomalu plyne
mé sny jsou jak obecní toaleta
stydím se, že až mhouřím oči
každý si může dovnitř skočit
a já chtěl vztáhnout paže, snít...
Toulám se sám divočinou,
hledám ale spřízněnou duši.
Proč tvé oči na mně nespočinou?
Jen to moje srdce velice buší.
Ať prší, mrzne, padá sníh,
stále se hledání nevzdávám.
Až konečně někde - uslyším smích,
rád na pozdrav zamávám.
V životě ...
hledám ale spřízněnou duši.
Proč tvé oči na mně nespočinou?
Jen to moje srdce velice buší.
Ať prší, mrzne, padá sníh,
stále se hledání nevzdávám.
Až konečně někde - uslyším smích,
rád na pozdrav zamávám.
V životě ...
Pro cit ze dne na den žít
a sen jen zřít i prosit,
spádem veden v temnosvit,
o štít, hlasem jemnosti.
Pocit ze dne na den bdít
i snít, jak si jej nosit,
kladem, jasem, přednostmi,
v klid děj zvát si všedností.
a sen jen zřít i prosit,
spádem veden v temnosvit,
o štít, hlasem jemnosti.
Pocit ze dne na den bdít
i snít, jak si jej nosit,
kladem, jasem, přednostmi,
v klid děj zvát si všedností.
Vítr aby nevyšel ze zvyku či nudy,
vločky sněhu honí po světě.
Pověz paní Zimo kam zavát a kudy,
rozezvučel rošťák zvonky v Loretě.
Sněhová královna velice je líná,
vítr sebral ji sněhový polštář.
Plň si své povinnosti kárá ji Zima,
rok měla jsi...
vločky sněhu honí po světě.
Pověz paní Zimo kam zavát a kudy,
rozezvučel rošťák zvonky v Loretě.
Sněhová královna velice je líná,
vítr sebral ji sněhový polštář.
Plň si své povinnosti kárá ji Zima,
rok měla jsi...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva