Bývala při té její kráse milenců okolo ní hromada. Pod srpem času Eliška však shrbila se a netušila, že už není vše už jako zamlada. Až věrné zrcadlo jí prozradilo zvadlé rysy, a výraz jiný, nežli býval kdysi. Eliška vykřikla a málem upadla:...
Tolik věcí hlavu děsí a těch lekcí, v klam utéci? Svědci v právu, spěch pro slávu, kolik stran tam i protekcí. Věci k ztrátám, ve cti zradám, kdesi hrou zvou, kde sám nejsi se svou prohrou.
Večer je chladný, studený, obloha je už jasná. K Stříbrné řece letí tmou kruh, talíř z jaspisu. V tom našem žití nebývá tato noc vždycky krásná. Kde budem za rok vyhlížet ten měsíc v úžasu?