Dřív než jsem tekutými prsty na lůno zaťukal a tělo vešlo, já tehdy beztvarý jak voda, jež vykroužila Jordán k domu mému, Mnethově dceři bratrem jsem se stal a sestrou červu otcovskému.
III Vítám vás, chlapci léta, ve vaší zkáze. Člověka v jeho jalovém červišti. A chlapci v lůně jsou cizí a plní síly. Já jsem ten, který byl vaším otcem. Jsme syny křemene a smoly. Pohleď, při střetu líbají se póly....