Na jaře ta trocha bláznění i králi zdraví popřeje, leč bůh ať šaška ochrání, co zvážit chce ten pokus zeleně — když na to obrovité dění patří, myslí si, že to vše jemu patří.
Klepeta rudá do obilí se vnořila. Už pokosili a lány dlouhé jako stuhy už znovu převracejí pluhy. Večery v srpnu! Měkce líhá se do trav suchých pod jabloní. Chlad lesa zve tě, houby voní a za stromem už podzim číhá, by kvečeru, až padnou stíny, ...
Milý březne, pojď již! Jak šťastna jsem! Již dávno jsem tě čekala. Odlož si klobouk — musel jsi dlouho jít, dech sotva popadáš! Milý březne, jak se máš? A ostatní? Jak se vedlo přírodě, cos tu nebyl? Ó březne, pojď rovnou nahoru ke mně, mám...