X. O jedné hodině zrána Konečně! Sám! Je už slyšet hrčení několika opožděných a unavených fiakrů. Po několik hodin budeme mít ticho, ne-li klid. Konečně! Ty- ranie lidských tváří zmizela a budu trpět již jen sebou samým. Konečně! Je mi tedy dovoleno oddechno...
IX. Špatný sklenář Jsou povahy čistě kontemplativní, naprosto neschopné činu, které přesto pod jakýmsi tajemným a neznámým impulzem jednají leckdy s prudkostí, jíž by se samy považovaly za neschopné. Člověk, jenž obávaje se, že nalezne u svého domovníka něja...
Dávno tu nesuší jen tichý stesk leží tu bradou vzhůru A růženiny Čas se tu měří štěkotem psů a mrtvou vodou a přece rok co rok obléká znovu schýlená jabloň růžový rukávník květů
VIII. Pes a flakon „Můj krásný pse, můj dobrý pse, můj drahý pejsku, pojď sem blíž a přičichni si k výtečné voňavce, koupené u nejlepšího voňavkáře v městě.“ A pes, vrtě ocasem, což jest, tuším, u těch ubohých bytostí zna- mením, odpovídajícím smíchu a ús...