Vrub

Jako mateří douška
Je tahle cesta zkouška
Kde nejde o to, kdo jaký bude mít polštář
či kdo ti povlečení roztáh
nebo jesli chceš počkat
či čekáš na něčí rozkaz
ono stejně vždycky nové lidi potkáš
a přátel ubývá
jen krajina se rozlehlá
a v tom ta proměna
které každý člověk podléhá
i víckrát za život
a právě v ten okamžik
si můžeš ty vzpomínky prohlédnout
a říct s jasnou hlavou
ano mám právo
a ne protože už stačilo
a bylo toho tak tak
aby si jasně pochopil
že je potřeba chytit se za ten vlak
ale komu tu důvěru dát?
Výběr tak prostý
a kdo se toho činu zhostí
to sám člověk pouhý
jako by se v blátě broťil
a soucit nemá váhu
jako kdybych celý schřadl
a pořád o celým svým životě
vykládal pravdu
ta malá osůbka v zadu
co tu celou paměť
nad celou v hlavě.
Tak si říkám
že se s mnohým potýkám
a plánuji si být úspěšný.