Jsme tady v Umbrii, kde na mne všechno padá. Už deset dní mne ubíjí slunce svým zobákem. Již znavila mne, moře, i tvá maškaráda, že toužím zběsile po vlasti pod mrakem.
A toužím po lese a modrém stínu v něm, po vlahém severu a jeho drsných mlhách. Jak lodě po řekách, tak prahnu po Čechách, kde srdce kalíme jak meče nad ohněm.