Jsme tady v Umbrii, kde na mne všechno padá.
Už deset dní mne ubíjí slunce svým zobákem.
Již znavila mne, moře, i tvá maškaráda,
že toužím zběsile po vlasti pod mrakem.
A toužím po lese a modrém stínu v něm,
po vlahém severu a jeho drsných mlhách.
Jak lodě po řekách, tak prahnu po Čechách,
kde srdce kalíme jak meče nad ohněm.
/Několik dní v mé špatné paměti, 1962/
Už deset dní mne ubíjí slunce svým zobákem.
Již znavila mne, moře, i tvá maškaráda,
že toužím zběsile po vlasti pod mrakem.
A toužím po lese a modrém stínu v něm,
po vlahém severu a jeho drsných mlhách.
Jak lodě po řekách, tak prahnu po Čechách,
kde srdce kalíme jak meče nad ohněm.
/Několik dní v mé špatné paměti, 1962/
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva