◆◆◆ Čas ◆◆◆

Leželi v písku , vítr hrál si s vlasy…
Jen oni dva byli svědkem té krásy.

Moře omývalo špičky nohou,
život dal jim chvíli pouhou…
Ona měla všechno - slečna bohatá,
teď tu ležela v náručí chudáka, skoro nahatá.

Seděli tu od doby, kdy červánky zahalily nebe.
Kdy tma dala jim možnost, užívat si sebe.
Milovali se, ale nebylo jim přáno, odtamtud shůry dáno.
Bůh dal jim jenom chvíli, nikdy ne možnost dojít až k cíli.

Co na tom, že milovala!
Byl čas, aby lásku jinému dala.
Byl čas, aby dva bohatí byli spolu.
Ten třetí musel zákonitě spadnout dolů.

Proto líbej ji na tváře, tiskni její tělo,
abys navždy cítil, jak se téhle noci chvělo.

Vychází Slunce - žlutá, oranžová, se zbytky černé, už nikdy nebude to stejné.
Moře pláče, vlny křičí, vítr teskně kvílí, spojil je navždycky touhle chvílí

Poslední polibek ... se stopy vlhkosti, s vůní sladkosti, plný bolesti…