Co ještě o životě psát?
Od maturity uběhlo
už let pětapadesát.
Čas neúprosně běží dál
a ani na chvilku zastavit se nechce.
Tenkrát člověk - na prahu života stál.
Dnes už o životě něco víme,
ale ještě nás možná něčím překvapí,
ale to špatné, ať nás raděj mine.
Vzpomínáme na mládí
v tom věčně mladém městě nad Otavou
a to nás k nostalgii svádí.
Měsíc stříbrný stále nad řekou vychází,
ten nikdy stárnout nebude
a lásky se dál po březích Otavy prochází.
A tak to bude po celá dlouhá staletí,
jen my už tady nebudem,
dnes můj zrak ke splavu zaletí.
Jakoby vzpomínky přinášela řeka
a věřte, že je na co vzpomínat!
Snad ještě něco - krásného nás čeká.
Tak nepočítejte roky
a těšte se z každého nového rána.
Zvažte také, kam budou mířit vaše kroky.
Ať vás na cestě provází jen štěstí a láska,
neřešte, co vyřešit nejde
a tak vám nepřibude další vráska.
Pětapadesát let uteklo jako voda,
ale život za to určitě stál.
Jen to mládí je pryč a to je velká škoda.
PeopleSTAR (3 hodnocení)