Amnestie

Dneska jsem byl ranní ptáče,
nepotřeboval jsem ani lahváče.
Pustil jsem si porníčko,
zkrátka dobré raníčko.

To mě umí probudit,
sem a tam si zahonit.
Pak si vezmu ponožky,
samozřejmě na nožky.

Pak jdu dolů na záchod,
musím dáti pozor na schod.
Jinak bych se pomočil,
kdybych doběhnout nestačil.

Pak si sednu k počítači,
v sedm hodin vyjet stačí.
Proto si dám ještě kávu,
abych měl veselou hlavu.

Abych měl i mysl,
ta ve škole chybět nesmí.
Jinak škola nemá smysl,
musím si vzít kapesník.

Až už kávu dopíjím,
svačinu si sbalím.
Pak nasednu do auta,
otevřu také vrata.

Až vyjedu zas je zavřu,
vůbec se přitom nenadřu.
Pak už jedu směrem k Plzni,
propuštění prý jsou vězni.

To mě vůbec neuskopojuje,
co když vykradou auto moje.
Policie co má dělat,
leda je na hrad poslat.

Jedu autem ještě mám čas,
v rádiu mluví prezident Klaus.
Právníkům se to nelíbí,
dělá si co se mu zlíbí.

I když je to prezident,
někdo je zas student.
Podle zdravého rozumu,
můžou vzíti z hrobu urnu.

Hroby vezmou rozmlátí,
a to jsou celkem mladí.
Co však dělá ten náš stát,
nemá ale obdoby,
nemohlo se tohle stát,
za staré doby.

Všichni měli občanky,
v bločku měli stránky.
Nesměli je ztratiti,
nesměli do nich čmárati.

Kdo to porušil,
byl trestán tvrdě.
Vůbec si neužil,
na svobodě.

Musel jíti na vojnu,
kde to tvrdé bylo.
Buzerace od bažantů,
a jiných armádních vojínů.

Jak ve filmu občanky,
zda to byla pohádka ?
To ví co to zažili,
tou dobou dětma byli.