Andulka

Seděla Andulka u okýnka,
modrooká to blondýnka.
Seděla tam na židličce,
myslela na svého mládence.

Seděla Andulka u stolečku,
měla tam modrou kuličku.
Kulička ve tvaru propisky,
dělala,dělala výpisky.

Dělala do školy úkoly,
dnes jim nemálo dali.
Sotva přišla domů,
vrhla se k tomu.

Prý až hotová bude,
ven se projít půjde.
To už ale bude tma,
lepší mezi čtyřma zdma.

Úkoly jsou dodělané,
Andulka řekla mámě.
Jdu se projít na chviličku,
nenom kolem rybníčku.

A že tma už byla,
maminka se o ní bála.
Všude samé přepadení,
v novinách je o tom psaní.

Andulka šla k rybníčku,
za ní Vašek Nováčků.
Ona před ním utíkala,
do rybníčka přitom spadla.

Vašíček tam skočil,
Andulku za prsa vzal.
Na lavičku vedle položil,
z pohledu mu kolík stál.

Andulka už suchá byla,
na Vaška se usmívala.
Byla ráda,že ho má,
však by byla utopená.

A tak šli za ručičku,
od toho Oseckého rybníčku.
Na návsi se rozešli,
a k domovu po svém šli.

Maminka ji povídala,
kdes to dcera byla ?
Byla já jsem u rybníčka,
potkala Nováčkoj Vašíčka.

Chvíli jsme si povídali,
potom jsme si pusu dali.
Na návsi jsem se rozešli,
a každý domů po svém šli.

To je ale debil,
proč tě nedoprovodil ?
Mohl jí z nám na večeři,
dělám řízky kuřecí.

On že musel býti doma,
prý mu tam stoná máma.
On ji musí obskakovat,
a medicínu dávat.

Dobře tedy dcera má,
večeře je studená.
Studené to nevadí,
k salátu se to hodí.

Končím příběh o Anduličce,
další bude v další básničce.