Až jednou tady nebudu,
na tomto světě, nic se nezmění.
Pokorně se oddám svému osudu,
jen z dáli bude slyšet zvonění.
Zvonění těch mohutných zvonů,
nic jiného už ani nečekej,
vrátíš se sám zase domů,
jen prosím, pro mě neplakej!
Nic opravdu se tady nezmění,
slunce dál bude svítit, vánek bude vát,
ucítíš v lukách lehounké vlnění,
dopředu poznáš, že nemáš, čeho se bát.
Měla jsem život vždycky ráda
a ty to přece dobře víš,
dnes mám v tobě kamaráda,
doléhá na mě zemská tíž.
Těžké je loučení, když někoho miluješ,
ale na to se život nikdy neptá,
odejdeš od člověka, kterého zbožňuješ,
a u bran nebeských, na tvé hříchy, sv. Petr se zeptá.
PeopleSTAR (8 hodnocení)