Báseň - Wladyslaw Broniewski                                                                       
                                    
                
             
            
         
  
        
            Ne, já neumím básně psát,
jak komu snad se hodí,
báseň ta ve mně musí zrát,
abych ji vysvobodil,
aby se větry nad ní přehnaly
a ulekla se mého žití,
aby tundry a pouští úpaly
od věků k dnešku jako krupobití
stanuly náhle nade mnou
jak pozdrav od Medúzy.
Otevřu oči. Spatřím tajemnou
tvář Múzy.        
 
           
         
        
        
        
        
                                                                                                           
                        
                 
            
   PeopleSTAR (7 hodnocení)