BÁSEŇ - Wladyslaw Broniewski
Ne, já neumím básně psát,
jak komu snad se hodí,
báseň ta ve mně musí zrát,
abych ji vysvobodil,
aby se větry nad ní přehnaly
a ulekla se mého žití,
aby tundry a pouští úpaly
od věků k dnešku jako krupobití
stanuly náhle nade mnou
jak pozdrav od Medúzy.
Otevřu oči. Spatřím tajemnou
tvář Múzy.
PeopleSTAR (2 hodnocení)