Ne, já neumím básně psát,
jak komu snad se hodí,
báseň ta ve mně musí zrát,
abych ji vysvobodil,
aby se větry nad ní přehnaly
a ulekla se mého žití,
aby tundry a pouští úpaly
od věků k dnešku jako krupobití
stanuly náhle nade mnou
jak pozdrav od Medúzy.
Otevřu oči. Spatřím tajemnou
tvář Múzy.
jak komu snad se hodí,
báseň ta ve mně musí zrát,
abych ji vysvobodil,
aby se větry nad ní přehnaly
a ulekla se mého žití,
aby tundry a pouští úpaly
od věků k dnešku jako krupobití
stanuly náhle nade mnou
jak pozdrav od Medúzy.
Otevřu oči. Spatřím tajemnou
tvář Múzy.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
SEDÍ PÁN - Jan Vodňanský
Sedí pán Při malém pivu Ve tváři má Zděšení Není ani Příliš divu Padá na něj Leš...
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
PÍSNĚ - Vítězslav Nezval
Dva páry černých koní Přes krajky polštáře si rukou oči cloní dvě dámy v kočáře ...
Sedí pán Při malém pivu Ve tváři má Zděšení Není ani Příliš divu Padá na něj Leš...
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
PÍSNĚ - Vítězslav Nezval
Dva páry černých koní Přes krajky polštáře si rukou oči cloní dvě dámy v kočáře ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva