Ať zvedneme cokoli,
a upustíme-li,
země k sobě si přitáhne.
Jen ten dým nebo peříčko,
větřík v okolí odvane.
Také sám, k zemi pad,
cestou tak, již mnohokrát.
Vážíš, přírodní hříčko,
každému i srdíčko.
Myšlenka jako kámen,
však probouzí se ránem.
V roli, svěšených ramen,
a po modlení ámen.
Pozvedá se a křísí,
proměnou v to peříčko.
Z chmurných svých všech vizí,
i zúrodněné políčko.
V mysli jas, svěžest a kvas,
pocit lehkosti i krás.
Díky ti, přírodní hříčko.
a upustíme-li,
země k sobě si přitáhne.
Jen ten dým nebo peříčko,
větřík v okolí odvane.
Také sám, k zemi pad,
cestou tak, již mnohokrát.
Vážíš, přírodní hříčko,
každému i srdíčko.
Myšlenka jako kámen,
však probouzí se ránem.
V roli, svěšených ramen,
a po modlení ámen.
Pozvedá se a křísí,
proměnou v to peříčko.
Z chmurných svých všech vizí,
i zúrodněné políčko.
V mysli jas, svěžest a kvas,
pocit lehkosti i krás.
Díky ti, přírodní hříčko.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Podzimní slunce
Leze mi v zákaz do očí, jak se zas tou dobou točí, svůdce krás i v náraz prudce....
- Když -
Slunce vidíš níž, větřík prudce cítíš, třít ruce jsi nucen již, větříš to, co v ...
Manželská balada
A víš co? Co radíš? Vadíš již! Co pravíš? Svádíš ji! Co chraptíš? Jak i zdravíš!...
Leze mi v zákaz do očí, jak se zas tou dobou točí, svůdce krás i v náraz prudce....
- Když -
Slunce vidíš níž, větřík prudce cítíš, třít ruce jsi nucen již, větříš to, co v ...
Manželská balada
A víš co? Co radíš? Vadíš již! Co pravíš? Svádíš ji! Co chraptíš? Jak i zdravíš!...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva