Stoupal vzhůru, tak stále výš,
až se již ztrácel v nebesích.
Kde, jakoby našel svou skrýš,
odpoután od poměrů psích.
Co to blábolíš, zavrčí na něho žena.
Neslyšíš, skládám báseň.
Ale toho se nenajíš, já vařím oběd.
Nejen chlebem živ jest člověk,
ale i nebem, vždy opět.
Promiň, dělala jsem si legraci,
oběd vařím pro sebe.
Ty jdi si pro chleba, v akci.
až se již ztrácel v nebesích.
Kde, jakoby našel svou skrýš,
odpoután od poměrů psích.
Co to blábolíš, zavrčí na něho žena.
Neslyšíš, skládám báseň.
Ale toho se nenajíš, já vařím oběd.
Nejen chlebem živ jest člověk,
ale i nebem, vždy opět.
Promiň, dělala jsem si legraci,
oběd vařím pro sebe.
Ty jdi si pro chleba, v akci.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Jen jediná
Je jiná, nevinná, vnímá svět svýma i tvýma očima, počíná si príma skrytě. Jen je...
Obyčejně
S obličejem běžným tah, co myslí běží, v dosah smysly stěží. Myšlenka vyleká, t...
Buňky
Moc sen noc tou pocit bezmoci nemoc nocí to oko kouklo prostou tmou i ruce na sr...
Je jiná, nevinná, vnímá svět svýma i tvýma očima, počíná si príma skrytě. Jen je...
Obyčejně
S obličejem běžným tah, co myslí běží, v dosah smysly stěží. Myšlenka vyleká, t...
Buňky
Moc sen noc tou pocit bezmoci nemoc nocí to oko kouklo prostou tmou i ruce na sr...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva