Stoupal vzhůru, tak stále výš,
až se již ztrácel v nebesích.
Kde, jakoby našel svou skrýš,
odpoután od poměrů psích.
Co to blábolíš, zavrčí na něho žena.
Neslyšíš, skládám báseň.
Ale toho se nenajíš, já vařím oběd.
Nejen chlebem živ jest člověk,
ale i nebem, vždy opět.
Promiň, dělala jsem si legraci,
oběd vařím pro sebe.
Ty jdi si pro chleba, v akci.
až se již ztrácel v nebesích.
Kde, jakoby našel svou skrýš,
odpoután od poměrů psích.
Co to blábolíš, zavrčí na něho žena.
Neslyšíš, skládám báseň.
Ale toho se nenajíš, já vařím oběd.
Nejen chlebem živ jest člověk,
ale i nebem, vždy opět.
Promiň, dělala jsem si legraci,
oběd vařím pro sebe.
Ty jdi si pro chleba, v akci.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
ZVUK
Tajemným chvění zvuku, jenž i hmotou prochází. Proniká, nenarazí, v tlakové míře...
SVĚTLO
Ať od slunce, či umělé, všemi směry rozdává se. Ostří, tlumí ve své kráse, porůz...
Báseň čistě moderní II
Fantazie, nápad, vize. Slovo, věta, neprokletá. Být sám sebou, svou jen kletbo...
Tajemným chvění zvuku, jenž i hmotou prochází. Proniká, nenarazí, v tlakové míře...
SVĚTLO
Ať od slunce, či umělé, všemi směry rozdává se. Ostří, tlumí ve své kráse, porůz...
Báseň čistě moderní II
Fantazie, nápad, vize. Slovo, věta, neprokletá. Být sám sebou, svou jen kletbo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva