Stoupal vzhůru, tak stále výš,
až se již ztrácel v nebesích.
Kde, jakoby našel svou skrýš,
odpoután od poměrů psích.
Co to blábolíš, zavrčí na něho žena.
Neslyšíš, skládám báseň.
Ale toho se nenajíš, já vařím oběd.
Nejen chlebem živ jest člověk,
ale i nebem, vždy opět.
Promiň, dělala jsem si legraci,
oběd vařím pro sebe.
Ty jdi si pro chleba, v akci.
až se již ztrácel v nebesích.
Kde, jakoby našel svou skrýš,
odpoután od poměrů psích.
Co to blábolíš, zavrčí na něho žena.
Neslyšíš, skládám báseň.
Ale toho se nenajíš, já vařím oběd.
Nejen chlebem živ jest člověk,
ale i nebem, vždy opět.
Promiň, dělala jsem si legraci,
oběd vařím pro sebe.
Ty jdi si pro chleba, v akci.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Plynule
S útržky vůle, ve splínu k nule. Udrž ty svršky, slinu, kde spršky. Ze stínu v...
A tak jsem si...
V patách svědci nejistí. Co jsi si? Věcí, kde cit v lécích. Co víc i vědci? ...
Hra na schovávanou
Kdo jsi? Kdosi, co své trousí, ozve se. A jak ty, svalnatý na plakáty? Prosím? ...
S útržky vůle, ve splínu k nule. Udrž ty svršky, slinu, kde spršky. Ze stínu v...
A tak jsem si...
V patách svědci nejistí. Co jsi si? Věcí, kde cit v lécích. Co víc i vědci? ...
Hra na schovávanou
Kdo jsi? Kdosi, co své trousí, ozve se. A jak ty, svalnatý na plakáty? Prosím? ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva