Taková pohodlná lenoška Široký psací stůl A okno do zahrady
Však básník vezme raděj hůl a jde se procházeti
Cosi jej stále pudí ven jak děti
Venku jak opona se zvedá obloha Venku vše srší vlá a plápolá A také v něm to varem klokotá V pokoji však chodí od zdi ke zdi V pokoji je zavřen jako tygr v kleci