Jsi…. Černá – jako noc!
Kterou skončil krásný den.
Nad kterou nemá nikdo moc,
tma – v které se už nenajdeme.
Tenkrát s jiskrou vzňal se oheň,
u kterého jsme my dva seděli.
Z temnoty vzešlo Slunce nad světem,
který jsme si jen pro sebe tvořili.
Svět jen pro nás dva určen,
v srdcích ho společně vytvářeli.
Každý den byl prosvícen teplým Sluncem,
pak se ale Ty černé mraky objevily.
Nyní tam panuje noc nekončící,
Vichr – na všechny strany šlehají blesky!
Krutá bouře slaným deštěm jeho povrch smáčí,
Ničivé zemětřesení bortí jeho základy.
PeopleSTAR (1 hodnocení)