Pod krovkami jako brouček,
blanitá si skrývá křídla.
K létání vždy malý krůček,
rád pozvedá jim stavidla.
Jak ty, se pak rozkmitají,
v rozletu je nevidět zas.
Vše, děje se tu potají,
slyšet jen ten bzučivý hlas.
Krovky rozumu i víry,
křídla citu a pocitu.
Ty, pro udržení míry,
a ta, pro létání z krytu.
PeopleSTAR (1 hodnocení)