BLIK BLOK

Mysliti je lidské, nemysliti také.
Co člověk člověkem jest, myslí i nemyslí.
A ať myslí tak či onak, vždy něco vymyslí.

Blik není žádný trik,
jen uzření svého okamžik.
A nebývá to ani zvyk,
a v obličeji tik.

Idea bývá zábleskem,
často rodívá se ztuha.
Někdy steskem, jindy leskem,
jak nosívá ji její sluha.

Záblesky a bliky různé,
nápady všeho druhu.
Bohaté i také nuzné,
jak v uzavřeném kruhu.

Kruh bývá i bombardován,
bliky, křiky, třesky, plesky.
Obsah odkryt, jindy schován,
podle toho, jak je hezký.

Mysliti vždy lidské jest,
a nemysliti jak by smet.
To první provázívá čest,
a to druhé třeba i plet.

Mysliti nebo nemyslit,
mnohdy také jedno jest.
Mýlit se i nemýlit,
obojí to dává kvést.

Bliky, triky, okamžiky,
v tváři tiky nebo cviky.
Přicházejí pak i zvyky,
v rolích různých, i dravé štiky.

Kam ty kráčíš lidská duše,
jakpak ta to vědět může.
Tam, kde její srdce kluše,
v podobenství růže.

To trnité i královské,
bolestné na cestě klestné.
Partnerské i trpké vdovské,
jak slyšení se jeví scestné.

Blik přece není trik,
jen mžik, ten náhlý okamžik.
A někdy to již bývá zvyk,
jako naučený těla cvik.

Mysliti vždy lidské jest,
však nemysliti také.
I zosnovati pastnou lest,
cesty přímé a křivolaké.

A ať se myslí nebo méně,
vždy se něco vymyslí.
Nějaké i zaseje to sémě,
ten, kdo třeba v mysli syslí.