Březnu - Emily Dickinsonová

Milý březne, pojď již!
Jak šťastna jsem!
Již dávno jsem tě čekala.
Odlož si klobouk —
musel jsi dlouho jít,
dech sotva popadáš!
Milý březne, jak se máš?
A ostatní?
Jak se vedlo přírodě, cos tu nebyl?
Ó březne, pojď rovnou nahoru ke mně,
mám ti toho tolik co říci.
Dostala jsem dopisy od Tebe a ptáků;
javory ani nevěděly,
že už jsi na cestě, — opravdu,
jak se začervenaly!
Ale březne, odpusť mi
a všem těm pahorkům,
které jsi mi přikázal pomalovat;
neměla jsem k tomu vhodný purpur,
všechen sis vzal.
Kdo klepe? Duben!
Zamkněte před ním.
Ať mi dá pokoj.
Celý rok byl pryč a teď volá,
když nemám čas.
Ale co jsi teď přišel,
všechno připadá tak malicherné,
že stejně ráda ti vyčítám
jako tě chválím
a stejně snadno tě chválím
jako ti vyčítám.