Bublina nadějí a iluzí

V srdci praskla bublina iluzí a nadějí,
žluč zalila všechny kouty člověka
a čeká, až se žíly zachvějí.
Je to boj. Je to nutnost odvěká.
Smíří se se světem, možná sám se sebou,
možná prohraje bitvu, ale válka stále zuří.
Jistě však bude poznamenán dobou,
jistě však jednou ve vlastních plamenech shoří.
Životní energie je, jako duha, zdánlivě věčná,
však mizí s časem v obzoru nekonečna.
Není snadné žít a nemít zlost,
věřit, že cítit vinu je vzácná ctnost.
Krásná hudba zní jen na povrchu, dutě hlučí,
neměla by však psát své houslové klíče v duši.
Nemá valný smysl střádat zbytečné dny,
věřit v bezbřehé štěstí a v naivní sny.
Otravné myšlenky se jako břečťan v hlavě pnou,
čeří vodu bytí a mění činy v báseň tajemnou.