Někdy si myslívám,
že hůř už býti nemůže,
ale dobrý pocit nemívám,
čekám, že mi někdo pomůže.
V problémech se často topím,
záchranný pás v nedohlednu,
pak slzami polštář kropím,
jedině tak vylézt na rozhlednu.
Rozhlédnout se po kraji,
snad někde dobro roste,
zdá se, že díváš se po ráji,
vždyť štěstí někdy - je tak prosté.
Jen přede mnou se někde schovává,
chci, by ukázalo mně vlídnou tvář.
Ale ono, na holičkách mě nechává
a snad vysmívá se mi i slunce zář.
Tak, kdy konečně budu šťastná,
ráno s úsměvem se probouzet,
ale má budoucnost není jasná,
nanečisto chci si to jen vyzkoušet.
Snad se mi to jednou podaří,
pryč odplavou všechny splíny,
beznaděj a starosti se vypaří
a z nich zbudou jen pouhé stíny.
PeopleSTAR (8 hodnocení)