Ty jsi mé opožděné jaro!
Když táhne k létu,
duch září víc než květy.
Ó promluv z bouřky:
Ctí, miluj, nezabij!
V mých vzpomínkách
uléhá závěj pouště.
Obloukem duhy
již vidím zráti žně.
Když táhne k létu,
duch září víc než květy.
Ó promluv z bouřky:
Ctí, miluj, nezabij!
V mých vzpomínkách
uléhá závěj pouště.
Obloukem duhy
již vidím zráti žně.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva