Ty jsi mé opožděné jaro!
Když táhne k létu,
duch září víc než květy.
Ó promluv z bouřky:
Ctí, miluj, nezabij!
V mých vzpomínkách
uléhá závěj pouště.
Obloukem duhy
již vidím zráti žně.
Když táhne k létu,
duch září víc než květy.
Ó promluv z bouřky:
Ctí, miluj, nezabij!
V mých vzpomínkách
uléhá závěj pouště.
Obloukem duhy
již vidím zráti žně.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Smutek básníkův - Josef Hora
Hrubou nití tkám, větu za větou, nepochopitelná mi snění. Je to možno, že růže r...
VEČER - Bedřich Stehno
Jsem sám doma voda ukapuje a víc než jindy cítím že jsem zvolna zhášen Zavřu oč...
KDYŽ PADNE TŘÍŠŤ HVĚZD - Josef Rybák
Když padne tříšť hvězd na mrznoucí hladinu rybníků po jejichž hrázích jsi chodív...
Hrubou nití tkám, větu za větou, nepochopitelná mi snění. Je to možno, že růže r...
VEČER - Bedřich Stehno
Jsem sám doma voda ukapuje a víc než jindy cítím že jsem zvolna zhášen Zavřu oč...
KDYŽ PADNE TŘÍŠŤ HVĚZD - Josef Rybák
Když padne tříšť hvězd na mrznoucí hladinu rybníků po jejichž hrázích jsi chodív...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva