ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ

Cesta tato je velmi dlouhá a náročná.
Naplněná těžkou prací, mnohým zklamáním a nepochopením.
Kdopak ví, co na toto místo patří?
Ale téměř každý ví, co sem nepatří, totiž všechno, co se tady udělá.
Ale proč?
Protože čeká na zázrak, byť sám o něm nemá žádnou konkrétní představu.
A vše, co pro něj není zázrakem, totiž úplně všechno, co zde vidí nového, je špatně.
Třebaže se to k té gotické věži a před ten barokní kostel hodí.
Kolikpak lidí je schopno zde ještě normálně myslet a chápat?
Kolik asi tak z tisíce, aby bylo možno tento problém řešit?
Nežijeme již v kulturní poloprázdnotě, která zde nedovolí cokoli postavit?
Něco jako trvalé a bezvýchodné tabu?
Člověče kam, že to kráčíš?
Ani se neptej, nevím a dej s tím už konečně pokoj.
Ale proč, vždyť je to dobré, ne?
Není.
A proč?
Protože to není zázrak.
A Staroměstské náměstí je snad zázrak?
Nevím, asi není.
Tak své k svému, ne?
Ano, ale jinak, jako zázrak.