Potkal se vesmír s vesmírem,
a myslel si: já jsem já.
Vákou řešit to, či smírem,
vždyť koho to v sobě má?
Ano, člověka v sobě nosí,
převzácnou živou bytost.
Přesto, že naděje jemu kosí,
projevuje i nad ním lítost.
Přec myslící ta úroveň,
a perspektivní bytí.
Také škodolibým zároveň,
jak vydatně se sytí.
Avšak stále potřebuje jej,
neb prospívá tu jemu.
A tak tedy, děj se co děj,
hledí ku obrazu svému.
Potkal se vesmír s vesmírem,
a podali si ruce.
Tohle my vyřešíme s mírem,
proč bychom tak prudce.
I stali se pak přáteli,
vždyť tu o člověka běží.
A postoj jiný máte-li,
prosadíte ho jen stěží.
Člověk, to zní hrdě,
vzácnost přece nebeská.
Proč tedy tak tvrdě,
kdo potom vám zatleská?
a myslel si: já jsem já.
Vákou řešit to, či smírem,
vždyť koho to v sobě má?
Ano, člověka v sobě nosí,
převzácnou živou bytost.
Přesto, že naděje jemu kosí,
projevuje i nad ním lítost.
Přec myslící ta úroveň,
a perspektivní bytí.
Také škodolibým zároveň,
jak vydatně se sytí.
Avšak stále potřebuje jej,
neb prospívá tu jemu.
A tak tedy, děj se co děj,
hledí ku obrazu svému.
Potkal se vesmír s vesmírem,
a podali si ruce.
Tohle my vyřešíme s mírem,
proč bychom tak prudce.
I stali se pak přáteli,
vždyť tu o člověka běží.
A postoj jiný máte-li,
prosadíte ho jen stěží.
Člověk, to zní hrdě,
vzácnost přece nebeská.
Proč tedy tak tvrdě,
kdo potom vám zatleská?
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Pro cit
Vlastní tmou a slepotou, zasnít se svou hmotou pout. Zhasni, posviť, jak zdá se...
Za oknem
Hu-hů-hu Za oknem, v podkrovním bytě, prolétlo tu cosi hbitě. Hrdlička po prudk...
A pak to přišlo
Co přišlo? To, co vyšlo? A co vyšlo? To číslo. Jaké číslo, sazky? Také to by šlo...
Vlastní tmou a slepotou, zasnít se svou hmotou pout. Zhasni, posviť, jak zdá se...
Za oknem
Hu-hů-hu Za oknem, v podkrovním bytě, prolétlo tu cosi hbitě. Hrdlička po prudk...
A pak to přišlo
Co přišlo? To, co vyšlo? A co vyšlo? To číslo. Jaké číslo, sazky? Také to by šlo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva