Smutky jsou černé lilie těch zahrad,
skryté jak bolest v srdce stopená:
samy se sijí, kvetou nevadnouce
a šíří vůni, jež je bez jména.
A po zahradách vždycky k půlnoci,
když luna žalu k úplňku se vrhá,
tesklivý básník s pokojnýma očima
svou bílou rukou černé květy trhá.
skryté jak bolest v srdce stopená:
samy se sijí, kvetou nevadnouce
a šíří vůni, jež je bez jména.
A po zahradách vždycky k půlnoci,
když luna žalu k úplňku se vrhá,
tesklivý básník s pokojnýma očima
svou bílou rukou černé květy trhá.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva