Po skalinách i voda teče,
bory tu však nešumí.
Lučiny, kde hučí a se vleče,
ani v sadu květu neumí.
Teče v skalách přesolená,
prý jedovatá, toxická.
Krajina srazí na kolena,
kdeže takto harmonická.
Marťanský ráj to na pohled,
kdepak naše krásná Země.
Viděti jednou a naposled,
jen duchů Marsu plémě.
Tam nemůže být domov můj,
ten patří mi zde na Zemi.
I ty se tu z něho raduj,
z tolika kouzel mámení.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách.
V sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled.
A to je ta krásná Země,
v níž zrození i spočinutí.
Vždyť všude jinde je méně,
nikoho nikam nic nenutí.
PeopleSTAR (0 hodnocení)