Charles Baudelaire VÝBOR Z KVĚTŮ ZLA
Podzimní
I.
Ach, za chvíli! a padnou na nás stíny chladné,
let našich kraťoučkých buď s bohem výsluní!
Slyš, smutečný ten zvuk, když dříví k zemi padne,
tím dvorem dlážděným jak temně zaduní!
A zima veškerá pak vstoupí do mne: těžká
a tvrdá práce, zášť i hrůza, hnus a děs.
Jak slunce, v polárním když smutném pekle mešká,
mé srdce nebude, než rudý ledu tes.
A každý dřeva kus, jak zazní, děsí duši,
jak šafot k popravě tam dole měl by stát.
Jsem věži podoben, v niž tvrdý beran buší
ráz na ráz nezmorně, až nachýlí se v pád.
Mně zdá se, na pospěch že někdo rakev sbíjí,
když duši uspává ten jednotvárný zvuk...
Čí rakev? - Podzim tu a léto - léto míjí:
jak signal k odchodu zní tajemný ten zvuk.
PeopleSTAR (1 hodnocení)