Hlas nitra
Kdo právem člověkem se zveš,
v tvém srdci žluté hádě sedí
jak na trůně; jen slyš, zda nedí
„ne“ pokaždé, když „chtěl bych“ rceš?
Když oko tvé, jež touhou hoří,
se v nymfy luzné zraky noří,
dí hádě: „Pamatuj, co smíš!“
Ploď děti nebo sázej štěpy,
se dláta chop, verš piluj lepý,
dí: „Večer budeš živ? - to víš?“
Co člověk sní, co započíná,
to neúprosné hádě čeká,
jej dotíravým hlasem leká
a „rozpomeň se!“ napomíná.
Kdo právem člověkem se zveš,
v tvém srdci žluté hádě sedí
jak na trůně; jen slyš, zda nedí
„ne“ pokaždé, když „chtěl bych“ rceš?
Když oko tvé, jež touhou hoří,
se v nymfy luzné zraky noří,
dí hádě: „Pamatuj, co smíš!“
Ploď děti nebo sázej štěpy,
se dláta chop, verš piluj lepý,
dí: „Večer budeš živ? - to víš?“
Co člověk sní, co započíná,
to neúprosné hádě čeká,
jej dotíravým hlasem leká
a „rozpomeň se!“ napomíná.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Bratrstvo kamenů Jsme bratrstvo kamenů v kruhu. Já nejstarší, stále častěji stř...
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Klanění Už už chtěla odejít, jako světlo vyhasíná z laku dveří. — Počkej ještě!...
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Dědovy švestky a služtičky Devátá hodina ranní byla v zahradě modrá jako vždy v...
Bratrstvo kamenů Jsme bratrstvo kamenů v kruhu. Já nejstarší, stále častěji stř...
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Klanění Už už chtěla odejít, jako světlo vyhasíná z laku dveří. — Počkej ještě!...
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Dědovy švestky a služtičky Devátá hodina ranní byla v zahradě modrá jako vždy v...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva