Hlas nitra
Kdo právem člověkem se zveš,
v tvém srdci žluté hádě sedí
jak na trůně; jen slyš, zda nedí
„ne“ pokaždé, když „chtěl bych“ rceš?
Když oko tvé, jež touhou hoří,
se v nymfy luzné zraky noří,
dí hádě: „Pamatuj, co smíš!“
Ploď děti nebo sázej štěpy,
se dláta chop, verš piluj lepý,
dí: „Večer budeš živ? - to víš?“
Co člověk sní, co započíná,
to neúprosné hádě čeká,
jej dotíravým hlasem leká
a „rozpomeň se!“ napomíná.
Kdo právem člověkem se zveš,
v tvém srdci žluté hádě sedí
jak na trůně; jen slyš, zda nedí
„ne“ pokaždé, když „chtěl bych“ rceš?
Když oko tvé, jež touhou hoří,
se v nymfy luzné zraky noří,
dí hádě: „Pamatuj, co smíš!“
Ploď děti nebo sázej štěpy,
se dláta chop, verš piluj lepý,
dí: „Večer budeš živ? - to víš?“
Co člověk sní, co započíná,
to neúprosné hádě čeká,
jej dotíravým hlasem leká
a „rozpomeň se!“ napomíná.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Kdyby to šlo Bože můj, prosím tě, kdyby to šlo: popouštěj čas pomaleji. Rychlo...
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Pátá bouřka Jak tak sirka dohořívá, poezii vzplála hříva: jako by tam na nebes...
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Noční bouře Výšlehy pekelných děl a tympány z nebeských kůrů. Jako zem pode mno...
Kdyby to šlo Bože můj, prosím tě, kdyby to šlo: popouštěj čas pomaleji. Rychlo...
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Pátá bouřka Jak tak sirka dohořívá, poezii vzplála hříva: jako by tam na nebes...
Cherubín troubí na kost fanfáru Vít Slíva
Noční bouře Výšlehy pekelných děl a tympány z nebeských kůrů. Jako zem pode mno...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva