Chlad

Bloudíš ulicí, před sebou jen pouliční lampu
a není nikdo, kdo by pro tebe vystřelil záchranou světlici,
nebo ukázal cestu a podal mapu.

Mlha už pohltila celou krajinu,
postupně začíná se vkrádat i do tvé mysli.
Žebra jako kousky skládačky zapadají do sebe, svírají hruď,
až nezbyde místo pro kyslík.

Cit v nohou pomalu se ztrácí,
zima obepnula tvé kroky.
Avšak i když srdce krvácí,
ty dál píšeš slova pro tyto sloky.

Úkrytem staly se ti stíny,
aby ses mohl vydat do náruče spánku.
Alespoň a malou chvíli
a pak znovu začít psát a otočit stránku.

Není pro tebe žádná jistota,
se kterou bys překonal tuto chvíli,
a tak teď utápíš se v myšlenkách,
V posledních co ti zbyly.

Ještě není čas smrti se vzdát
I když srdce i mysl skoro stihnul pohltit chlad.
Sesbíráš poslední síly, zaženeš pocity viny.
Ještě není čas se vzdát, není čas poznávat strach.

Pomalu jdeš vstříc, připraven bojovat třeba se všemi světy,
i v nohou pomalu, ale jistě, roztávají ledy.
Tvé okovy jako zrcadlo, lámou se a tříští,
a ty už jsi připraven, na všechny boje příští.

Po tomhle už zvládneš překonat, všechno co se ti stane,
Našel jsi znovu naději, oheň v tvém srdci plane.