Chodské slavnosti

Na ty chodské slavnosti,
tam já jezdím rád.
Mají různé sladkosti,
možno je i ochutnat.

Ráno vlakem do Domažlic,
jen in-kartu jinak nic.
A od vlaku z nádraží,
průvod lidí vyráží.

Na náměstí tam jsou stánky,
prodávají dárečky.
Mají tam i různé džbánky,
i se jmény hrnečky.

Jsou tam stánky s hlavolamy,
i na obrázky mají rámy.
Koření a vonné soli,
po nichž nohy nebolí.

Dáš-li si sůl do koupele,
uleví se ti skvěle.
A pak hurá do postele,
po koupeli se spí skvěle.

Jak tam městem procházím,
různé stánky obcházím.
Zaskočí mě sem tam žízeň,
čepují tam pivo Plzeň.

Dám si pivo do kelímku,
vypiju ho s chutí,v klídku.
Abych nespadl moc v pase,
pochutnám si na klobáse.

Papriková může bíti,
jenom příliž nepáliti.
To pak chutě přebije,
i když se lépe pije.

Koláče jsou chloubou chodska,
nepohrde žádná ženská.
S mákem a i s tvarohem,
mají v krámku za rohem.

I u stánků koláče mají,
skvěle také chutnají.

Na jevišti právě hrají,
dudáci i zpívají.
A lidé ti jim tleskají,
velkou slávu mají.

A v jednom chodském kroji,
moje holka právě stojí.
Jmenuje se Aničku,
je to skvělá dušička.

Umí dělat koláče,
nikdy také napláče.
Umí dělat trdelníky,
za trdelník velký díky.

Umí také krásně zpívat,
mohl bych se na ni dívat.
Díval bych se dokola,
jak tančí dívky do kola.

Hraje chodská kapela,
hraje vždycky z vesela.

Potom vlakem zase zpět,
to byl ale skvělý výlet.
Příští rok zas tady,
užijem si parády.