Chtěla bych být lesní vílou - Martina Daňková

Chtěla bych být lesní vílou,
co tvář má stále milou.
Tančící beze spěchu,
na mechu,
na trávě,
jen tak,
pro radost,
pro potěchu.
V tajemném lese
na strání,
tam co se vítr prohání.
Na mechu v trávě
bosá,
když padá večer rosa .
....a nebo včelí královna,
ta je vždy rozhodná.
To nejlepší k snědku jí dají
a rády jí všechny mají.
Je včelí matička
a v úlu je její dcera,
každá včelička.
Snad krásný motýl,
co z květu na květ sedá,
sladký nektar hledá.
Jakou chuť má,
dobře ji zná.
Studánkou
s křišťálovou vodou,
kam lesní zvěř chodí pít,
kde je ticho a klid.
Zatím jsem jen ten,
kdo předehnat chce čas,
všude musí být včas.
Ten co zná,
neustále spěchat
a problémů se lekat.
Pak dostihne ho stáří,
které se hnusně tváří
a stěží Ti dovolí,
běhat jen tak po poli.
Slyšíš na dveře zaťukání,
bez přestání,
bez vyzvání.
Otevřeš
a vidíš divnou paní,
je jako ta víla
s nohou bosou,
na rameni s kosou,
vůbec není tak hezká a milá.
Řekne":
"Už je čas".......