Naslouchal tichu,
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
však s náhlou změnou prudce.
Za oknem pak vítr zadul
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
Vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Vpád hudbu ticha povýšil,
do noty jeho halasné.
svědomí vlastního hříchu.
Té symfonické básni,
jež i myšlenky krásní.
Tichému stříbru jiskření,
také hlasu svého srdce.
Stavu snivého jitření,
však s náhlou změnou prudce.
Za oknem pak vítr zadul
a impresi vrátil expresi.
Tak symfonii půl na půl,
obohatil vnější směsí.
Vítr se opět utišil,
v jiném již dějství básně.
Vpád hudbu ticha povýšil,
do noty jeho halasné.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Stáří
Ve stáří psát o lásce, ale proč ne, obrazce. Obracet se k otázce, tváří snad je...
Obličej
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
Ve stáří psát o lásce, ale proč ne, obrazce. Obracet se k otázce, tváří snad je...
Obličej
Obličej obyčejně o ničem, sklíčen však v něčem i o věčném. Svlečen tak, odlíčen...
Zimní ptáci
Kosi v zimě na jabloni, zobou z jablek, jako vloni. V nouzi však tu dravec zrád...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva