Davidovi, jedna morbidní :D

I přes všechnu bolest se stále usmívám,
falešné štěstí, už to dál víc nezvládám,
už nechci maskovat tu faleš,
vše co jsi mi řekla, byla jen pouhá lež.

Nechci ani myslet, co s tebou bude dál,
jsi lhářka, už na tobě nevidím nic, za co by úsměv stál,
umíš být jen neupřímná,
a já si myslel že jsi jiná.

Ale pravda je opak bohužel,
kašlu na tebe a maskuji svůj žel,
je konec tak to pochop už,
zabodla si mi do zad nůž.

Podvedla jsi mě s jiným,
a já jen smutný na posteli sedím,
do zdi civím,
jak si to mohla udělat stále nevím.

Bolí to strašně moc,
od té doby co jsem zjistil,
nemůžu spát ani jednu noc,
totálně jsem se zhroutil.

Topím se v myšlenkách svých,
nemůžu se zbavit představ zlých,
i když bych se chtěl moc smát,
promiň holka, už tě nemám rád.

Už se mi nikdy na očích neukazuj,
nechci tě vidět nikdy, to si zapamatuj,
vypadni pryč z života mého,
nevěděl jsem že je v tobě tolik zlého.

Jak jen si mohla, řekni jak,
tak mluv a neotáčej zrak,
asi byl lepší než já,
radši to ani nechci vědět, špíno špinavá.

Néé, za ruku mě už nechytej,
radši jdi domů, honem rychle utíkej,
běž si stěžovat plyšákovi, že jsem zlý na tebe,
prosím tě odejdi, třeba ještě půjdeš do nebe.

Ale už nikdy nebudeš v mém náručí,
máš mé slovo, to ti to, co říkám zaručí,
teď odejdi prosím pryč,
nezkoušej mi tvrdit že to nebyla láska, ale chtíč.

Lžeš a já už ti nevěřím,
míru zklamání, tu jen tak nezměřím,
ani to dělat nechci,
tak vypadni a nech si kecy.

Nejdeš?? Tak jdu já,
měj se mizím, tohle je konečná,
žij si sama svůj trapný život, náno falešná...