Jdu lesem, tmou, krásnou temnotou,
doprovázena měsíčním svitem.
Já pohlcována nicotou,
s prázdným smutným pocitem.
S vlky po boku,
nemusím se světa bát.
Mojí společníci s vrčením a hrozbou v oku,
rozhodli se pod svou ochranu mě brát.
A tak nebojím se, nemám strach,
užívám si deštivou noc.
Vnímám čistotu přírody, její pach
a vstřebávám měsíce moc.
Bloudím nocí jako vrah,
děsivá panenka.
Z mých nepřátel zbyl jen prach,
jsem ďáblova učenka.
Utíkej...
PeopleSTAR (1 hodnocení)