Voláš mě z nejhlubších hlubin.
Vzpomínky světélkují
jak ploutve moudré ryby,
která si nalezla skrýši
před tíhou vod.
A mě jak hlubinnou rybu
z úkrytu vymrštil výbuch,
rozmetal poklady dětství
i prsten zásnubní.
Zmítám se na mělčině,
osleplá, bez paměti.
Vzpomínky světélkují
jak ploutve moudré ryby,
která si nalezla skrýši
před tíhou vod.
A mě jak hlubinnou rybu
z úkrytu vymrštil výbuch,
rozmetal poklady dětství
i prsten zásnubní.
Zmítám se na mělčině,
osleplá, bez paměti.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Z ÚSMĚVŮ IDIOTA - Jan Vodňanský
Snáší se večer, nesnáším, že jsem sám ... a noční klid, a že ten večer tě někde...
SEDÍ PÁN - Jan Vodňanský
Sedí pán Při malém pivu Ve tváři má Zděšení Není ani Příliš divu Padá na něj Leš...
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
Snáší se večer, nesnáším, že jsem sám ... a noční klid, a že ten večer tě někde...
SEDÍ PÁN - Jan Vodňanský
Sedí pán Při malém pivu Ve tváři má Zděšení Není ani Příliš divu Padá na něj Leš...
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva